Ohlendorf, hannoverský farmář narozený v roce 1907, vystudoval práva i ekonomiku. Patřil k nejstarším členům NSDAP, brzy však zjistil, že se plně neztotožňuje s její politikou. V době, kdy pracoval v Ústavu světové ekonomiky v Kielu, dospěl Ohlendorf k závěru, že NSDAP má rysy kolektivního socialismu a veřejně se proti této tendenci vyslovil. Za jeho veřejné vystupování jej zatklo gestapo. Když vyšetřovatelé gestapa svoji práci ukončili, Ohlendorf již neměl sebemenší chuť v kritizování strany pokračovat. Domníval se, že jeho kariéra v NSDAP skončila. V Berlíně byl však představen profesorovi Reinhardu Höhnovi, který řídil oddělení SD. Díky němu se stal ekonomickým poradcem. Ohlendorf se tak rychle dostal do bezprostřední blízkosti centra nacistické strany. Shromáždil kolem sebe štáb ekonomů z celého Německa a analyzoval ekonomické záležitosti Třetí říše.

Svoje aktivity dále rozšiřoval, časem psal i zprávy o kultuře, vědě, vzdělání, právu, správě, dokonce i o posvátných základech strany a státu. Zpočátku se tyto správy u Himmlera a Hitlera nesetkávaly s velkým ohlasem, Himmler však Ohlendorfa začal nazývat nacistickým rytířem svatého grálu. Jakmile ovšem Ohlendorf přestoupil přes určitou mez, Himmler mu velmi neurčitě vysvětlil, že jeho zprávy jsou nezákonné a nechtěné a že by se měl soustředit na méně kritické ekonomické rozbory. Ohlendorf nabídl svoji rezignaci, Himmler ji však nepřijal. Poté se stal šéfem SD v rámci říše a získal si pověst inteligentního a humánního správce.

Hitlerův plán napadení Polska byl jednoduchý. Himmler měl vytvořit útvary Einsatzgruppen, které měly následovat po bojových vojenských útvarech a likvidovat špičky polské společnosti. Měsíc po přepadení Polska mohl Heydrich s jistotou prohlásit, že z elit polské společnosti na okupovaném území zbývají nanejvýš 3 %. V souvislosti s invazí do Sovětského svazu a rozhodnutím o likvidaci židovské populace dospěly SS a OKW v dubnu 1941 k dohodě, že útvary Einsatzgruppen jsou zplnomocněny v rámci svých úkolů a odpovědností přijímat výkonná opatření vůči civilní populaci.

Velitel Einsatzgruppen D na Ukrajině Otto Ohlendorf se ihned stal odborníkem na vyhlazování. Všechny své výkony si pečlivě zaznamenával. V zimě 1941 – 1942 jeho útvar zavraždil 92 000 Židů a ve svém krutém díle dále pokračoval. Psychický tlak vyplývající z této hrůzné práce však na mnohé příslušníky silně doléhal a bylo nutné je obměňovat. Ohlendorf se naopak stával čím dál větším fanatikem. 30. dubna 1945 odcestoval do Flensbergu, Himmlerova hlavního stanu. Ohlendorf Himmlerovi doporučil, aby se vzdal Spojencům. Himmler to odmítl. Doprovázel pak Himmlera při jeho útěku z Flensbergu až do chvíle, kdy je zajali Britové. Ohlendorf se dozvěděl o Himmlerově smrti, on sám však na sebevraždu nepomýšlel. Byl přesvědčen, že všechny své činy dokáže ospravedlnit a jen čekal na příležitost, až to bude moci udělat. Byl souzen za válečné zločiny a 10. dubna 1948 si vyslechl rozsudek smrti. Poté, co byla jeho odvolání zamítnuta, byl 8. června 1951 oběšen ve věznici v Landsbergu.