Sauckel od roku 1942 odpovídal za zajišťování pracovních sil pro Třetí říši. Do Německa se mu podařilo deportovat 5 000 000 lidí. Narodil se v Dolním Francku roku 1894, v roce 1910 se stal námořníkem. V roce 1914 byla jeho loď zajata Francouzi. Sauckel byl až do roku 1919 zadržován jako válečný zajatec. Po svém návratu vstoupil do organizace Lidová obraná unie. Pracoval v továrně a současně studoval strojírenskou školu. V roce 1921 vstoupil do NSDAP. Poté, co zastával různé stranické funkce, byl v roce 1927 jmenován vedoucím župy Durynsko. Na tomto postu setrval až do konce války. V roce 1933 se stal guvernérem. Byl považován za pologramota. Až do roku 1942 vedl život řadového vysokého nacistického funkcionáře, pak byl jmenován generálním zplnomocněncem pro mobilizaci. V této funkci odpovídal za zajištění pracovních sil pro Speerův program výroby zbraní a munice. Přísun pracovních sil považoval Speer za pomalý a navrhl, aby byl jeho řízením pověřen špičkový župní vedoucí. Byl vybrán Sauckel. Ten se tak stal největším otrokářem v dějinách lidstva.

Z dobytých východních zemí přišlo do Německa kolem 2 000 000 lidí. Polovinu z nich tvořily ženy. Na rozdíl od lidí, kteří pocházeli ze západních zemí, se s těmito dělníky z východu zacházelo spíše jako s otroky. Ostatním se dostávalo lepšího přijetí. Přítomnost zahraničních dělníků v Německu vyvolávala u německých úřadů obavy. Objevily se návrhy, aby cizinci nasazení do práce v Říši byli nějak označeni, stejně jako Židé. Tím se měla zajistit kontrola jejich pohybu. Měli se zdržovat jen ve stanovených prostorech a oblastech Německa. Bylo jim zakázáno navštěvovat místa veřejné zábavy, odpočinku a občerstvení. Prvními cizinci, kteří byli takto označováni, byli Poláci. V únoru 1942 byla zavedena další pracovní značka, kterou měli nosit všichni ostatní pracovníci z východních zemí. Cizinci nosili značku s velkou nevolí. Sauckel požádal Heinricha Himmlera, aby Ukrajinci, z nichž 80 % přijelo na práci do Německa dobrovolně, mohli místo ní nosit ukrajinský národní znak. Himmler tento návrh rázně odmítl.

Sauckelovy náborové skupiny vyrážely do ulic po celé Evropě, dokonce i v Itálii, aby shromažďovaly muže a ženy, odváděly je z jejich domovů, od obchodů a kin, některé opíjely, jiné naoko zavíraly, aby z nich dostaly podpis smlouvy na práci v Německu. Sauckel takto získal přes 5 000 000 pracovních sil. Tisíce z nich zemřely na podvýživu nebo nemoci v pracovních táborech a továrnách, kde byli cizí dělníci předmětem nelidského zacházení. Sauckel sám sebe pokládal za agenta zajišťujícího pracovní síly pro továrny. Byl proto šokován, když ho v roce 1945 Britové zatkli a postavili před norimberský tribunál. Sauckel tvrdil, že o koncentračních táborech nic nevěděl. Tvrdil, že je nevinný až do chvíle, kdy byl v říjnu 1946 oběšen.