Heinrich Jöckel se narodil v roce 1899 v Offenbachu am Main. Velitel policejné věznice v Malé pevnosti v Terezíně byl původně vyučeným písmomalířem. Po skončení 1. světové války se věnoval svému řemeslu a dokonce si založil i vlastní malířskou dílnu. Pak ale přišla hospodářská krize a Jöckel zkrachoval. Na počátku 30. let se stal členem NSDAP, což odstartovalo jeho úplně novou kariéru. V rámci ní se v roce 1939 dostal až k pražskému gestapu. Od června 1940 až do květnových dnů roku 1945 zastával post velitele policejní věznice gestapa v Malé pevnosti.

I když se v soukromém životě zdál být spořádaným manželem a otcem, mezi vězni a podřízenými proslul nejen svou přezdívkou Pinďa, ale především bezohledností a zvláště surovým jednáním. Postrachem vězňů, jak vyplývá z některých svědeckých výpovědí před poválečným soudem, byli i Jöckelovi psi, Berndt a Härtl.

Vězňové si rovněž stěžovali i na kruté a drzé chování jedné z jeho dcer. Měla prý bít vězně bičíkem a střílet na ně z hradeb pevnosti. Ta samozřejmě jakákoliv obvinění odmítala. Po opuštění Malé pevnosti 5. května 1945 uprchl Jöckel za svou rodinou do Německa, kde pracoval jako čeledín na statku pod falešným jménem Scharf. Byl však brzy vypátrán a v lednu 1946 se vrátil na místo činu, do Malé pevnosti v Terezíně, kde jej internovali. Pro Mimořádný lidový soud v Litoměřicích představovala jeho kauza jeden z největších procesů. Ten také probíhal za nemalé pozornosti ze strany médií i veřejnosti. Heinrich Jöckel byl nakonec podle očekávání odsouzen k trestu smrti a v říjnu 1946 popraven oběšením.