Lammerding působil na hlavním úřadu oddělení výcviku Reichswehru. Po svém vstupu do SS – Verfügungstruppe zastával funkci ženijního důstojníka, v době tažení ve Francii v roce 1940 sloužil v ženijním praporu divize Totenkopf. V létě 1941 byl odvelen na východní frontu. Podílel se na úspěšném prolomení Stalinovy linie u Seboše, byl prvním štábním důstojníkem divize Totenkopf, který se ocitl v obklíčení u Děmjanska. V roce 1942 velel motocyklovému pluku Thule, poté převzal velení tankové bojové skupiny Das Reich. V březnu 1944 byla větší část divize Das Reich odvelena do Montaubanu na jihu Francie, kde měla být doplněna vojáky a výzbrojí. V červnu, po zahájení invaze Spojenců v Normandii, zamířila divize do prostoru v okolí města Chaumont a Viliedien.

Při přesunu na sever se jednotka stala terčem četných útoků francouzského hnutí odporu. Některé útvary přitom utrpěly vážné ztráty. Při jednom takovém útoku hnutí odporu zajalo a 9. června popravilo SS – Obersturmbannführera Kämpfeho ( jeho tělo se nepodařilo do konce války najít, informace o události pocházejí od SS – Obersturmführera Gerlacha, Kämpfeho kolegy ). Vojáci SS, rozezlení tímto incidentem, v odvetě postříleli všechny muže vesnice Oradour – sur – Glane. Ženy s dětmi nahnali do kostela a vesnici zapálili. Oheň se rychle rozšířil a zachvátil i kostel. Všechny ženy i děti, zamčené v kostele, zahynuly. Vesnice nebyla obnovena a dnes představuje svědectví krutosti ideologie nacionálního socialismu a brutality Waffen – SS.

Lammerding byl od března 1945 Himmlerovým náčelníkem štábu u armádní skupiny Visla. Po válce byl v nepřítomnosti souzen v Bordeaux za masakr v Oradour – sur – Glane a odsouzen k smrti. Nikdy však nebyl uvězněn, ačkoli francouzská vláda opakovaně žádala Spolkovou republiku Německo o jeho vydání. Německá vláda francouzské žádosti vytrvale odmítala. Dá se říci, že Lammerding, stejně jako mnozí další příslušníci SS, unikl spravedlnosti. Zemřel v Bad Tölzu na rakovinu v roce 1971. Pohřben byl v Düsseldorfu.