Wilhem Kube se narodil v Glogau, v rodině pruského poručíka v roce 1887. Roku 1928 vstoupil do NSDAP, patřil ke členům DNVP ( německá nacionální lidová strana ), zařazeným v NSDAP. Výrazem uznání za jeho práci bylo jmenování župním vedoucím župy Ostmark v roce 1928, v roce 1933 se stal také župním vedoucím župy Kurmark. Kube byl neobyčejně nepříjemný člověk. Z funkce župního vedoucího Kurmarku byl oficiálně odvolán proto, že majora Waltera Bucha obvinil z toho, že měl židovské předky. Skutečným důvodem jeho odvolání však byla nepochybně korupce. Vzhledem k tomu, koho údajně pomluvil, je pozoruhodné, že mohl nadále používat titul župního vedoucího nemluvě o tom, že zůstal na svobodě.

16. července 1941 nabídl Adolf Hitler Kubemu místo komisaře v Moskvě ( Hitler očekával další bleskové vítězství ), Göring a Rosenberg se však proti vůdcovu návrhu ostře ohradili. Kube nakonec obdržel post generálního komisaře v Bělorusku. Vůči obyvatelům spravovaného území nebyl nepřátelský, dokonce protestoval proti zločinům páchaným na Židech, nicméně se nedokázal postavit masovým vraždám. Kubemu se připisuje odpovědnost za smrt 50 000 Židů v roce 1942.

Skutečně charakteristickým rysem Kubeho správy byla rozsáhlá korupce. Kube se zasazoval o to, aby se Bělorusům dostalo lepšího zacházení a měli určitou formu autonomie, není však pochyb o tom, že při těchto snahách myslel především na vlastní prospěch. Kubeho život skončil podivně. Jeho tělo roztrhala 22. září 1943 nálož, kterou pod jeho postel nastražila partyzánka, vydávající se za služku.