Rudolf Hess se narodil v dubnu roku 1894 v egyptské Alexandrii. Když trochu střelený kupecký učeň Hess na počátku 1. světové války v roce 1914 utekl svému habsburskému učňovskému mistru, aby se dobrovolně přihlásil na frontu, nemohl mít o své budoucí kariéře ještě ani tušení. Po porážce Německa v roce 1918 se dal roku 1920 k NSDAP, po nezdařeném puči v roce 1923 se během Hitlerova věznění ve věznici Landsberg stal jeho tajemníkem. Zde mu Adolf Hitler nadiktoval svoji knihu Mein Kampf. Stoupal spolu s ním vzhůru a v roce 1933 se stal jeho zástupcem ve straně, žádný podstatný vliv však nezískal. Hess, kterého z centra moci záhy vytlačil vedoucí jeho kanceláře Martin Bormann, byl Hitlerovi oddán s téměř náboženským zanícením a bezpodmínečně vyznával jeho rasistické a antisemitské názory.

Hess byl mužem, který byl znám svým podivínstvím a to asi nejvíce ukázal 10. 5. 1941, kdy podnikl let do Velké Británie, aby ještě před zahájením tažení proti Sovětskému svazu sjednal na vlastní pěst mír s Velkou Británií. Hitler ho nechal prohlásit za blázna, to však Hesse nezachránilo před odsouzením v norimberském procesu. Jako jediný ze všech odsouzených na doživotí si trest odseděl celý. Od roku 1966 byl ve vězení pro válečné zločince v berlínské Špandavě úplně sám, jako nejdražší vězeň. Naléhání prominentů z celého světa i bonnské vlády na jeho propuštění stále naráželo na sovětské právo veta. Jelikož neexistuje Hitlerův hrob, stal se poutním místem neonacistů Hessův hrob ve Wunsiedelu. Rudolf Hess zemřel v Berlíně v roce 1987. Oficiálně se mluví o sebevraždě, ale není vyloučena ani vražda.