Martin Bormann se narodil roku 1900 v Halberstadtu v Dolním Sasku. Byl jedním z nejbližších Hitlerových spolupracovníků. Do služby u armády byl povolán na samém konci 1. světové války, k dělostřelectvu, avšak frontových bojů se již nezúčastnil. Po válce byl nezaměstnaný, poté pracoval jako stevard na lodi. Stal se členem organizace Freikorps Rossbach a později Frontbann, což byla polovojenská milice zorganizovaná Ernstem Röhmem po zákazu SA v roce 1923. Bormann byl spolu s Rudolfem Hessem odsouzen za vraždu Waltera Kadoa, učitele, který byl považován za informátora ve Francouzi okupovaném Porúří. V roce 1925 byl z vězení propuštěn. Vstoupil do NSDAP, kde nejdříve pracoval jako šéf tiskové služby v Durynsku, poté v roce 1928 povýšil na funkci župního vedoucího. Poté, před koncem roku, se stal členem štábu vrchního velení SA.

Bormann byl pověstný svou schopností opatřit peníze. Stal se pokladníkem strany, byl Hitlerovým prostředníkem pro správu fondu Adolfa Hitlera. Na účet fondu se ukládaly dary a peníze získané vydíráním, které se pak využily k nejrůznějším účelům. Bormann se také postaral o zažehnání skandálu kolem smrti Hitlerovi neteře Geli Raubalové, když penězi z fondu uplatil policejního inspektora Heinricha Müllera. V září 1929 se oženil s Gerdou Buchovou, která byla ve své nacistické víře ještě zapálenější než její manžel. Bormann nenáviděl svého tchána Waltera Bucha, záviděl mu však jeho Krvavý řád, vyznamenání veteránů fašistického puče z roku 1923. Dne 30. května 1938 Bormann podstatně rozšířil podmínky pro udílení tohoto řádu, čímž si znepřátelil starou gardu. Hitler Bormannovi svěřil starost o finanční záležitosti. Bormann tak odpovídal za přestavbu Hitlerova sídla v Berchtesgadenu. Možná, že také podpořil nebo pomohl Hessovi při jeho letu do Skotska v roce 1941. Hessův úřad byl přejmenován na Stranickou kancelář a Martin Bormann byl jmenován jejím vedoucím. Současně byl také náčelníkem štábu armády coby Hitlerův zástupce. Stal se také členem rady ministrů pro obranu Říše.

Bormann byl velmi energický a inteligentní. V průběhu války si vybudoval postavení nenápadného dvořana, který ve svých rukou soustředil ohromnou moc. Poté co byl 12. dubna 1943 jmenován Hitlerovým sekretářem, dozíral na to, kdo bude mít k Hitlerovi přístup. Postaral se o to, aby se ani ti nejvýše postavení vojenští velitelé nemohli s vůdcem osobně setkat. Byl u toho, když se Hitler ženil a když sepisoval svoji poslední vůli. Poté se pokusil o popravení Hermanna Göringa. Po Hitlerově sebevraždě uvedl do úřadu admirála Dönitze a poté řídil hromadný útěk z Hitlerova bunkru. Před norimberským tribunálem byl souzen v nepřítomnosti a odsouzen k smrti. Jeho další osud byl dlouhá léta předmětem různých spekulací. Měl se stát sovětským nebo britským agentem nebo uprchnout do Argentiny, nicméně se dochovala svědectví, podle nichž zahynul 2. května 1945 v Berlíně. V roce 1973 byla v Berlíně, na pozemku bývalého nádraží Lehrter Bahnhof, nalezena kostra se zbytky skleněné ampule mezi zuby, která byla identifikována jako Bormannova. Genetické zkoumání v roce 1998 tento závěr jednoznačně potvrdilo.