Wilhelm, Ritter von Lebb, se narodil v roce 1876 v Pasově. Do armády byl povolán roku 1897 ke 4. pluku polního dělostřelectva v Augsburgu. Za 1. světové války sloužil von Leeb jako důstojník u polního dělostřelectva. Po 1. světové válce zůstal v armádě a roku 1929 dosáhl hodnosti generálmajora. V roce 1934 byl ustanoven velitelem 2. Gruppenkommanda ( velitelství skupiny armád ) v Kasselu. Brzy poté však von Leeb odešel do výslužby na protest proti vrůstajícímu počtu nacistických předpisů a praktik uplatňovaných v armádě.

Po vypuknutí 2. světové války byl povolán zpět do armády a pověřen velením skupině armád C v západním Německu s úkolem zabezpečit Říši proti útoku ze strany Francie. Této skupině armád byl v květnu 1940 svěřen jen o málo agresivnější úkol ( držet pozice a vázat na sebe až 400 000 francouzských vojáků bránících opevnění Maginotovy linie ), nicméně Leebova vojska hrála hlavní roli při likvidaci zablokované francouzské armády v červnu 1940. Za účast v bojích na západní frontě byl Leeb 19. června 1940 povýšen na polního maršála.

Před útokem na Sovětský svaz převzal von Leeb velení severního ze tří hlavních seskupení určených pro tento útok, Skupinu armád Sever. Byl pověřen postupovat rychle přes pobaltské republiky a dobýt Leningrad. Leeb se do práce pustil metodicky, ale bez velkého odhodlání a poslední šanci k úspěšnému završení kampaně ztratil, když Hitler rozhodl, že Leningrad má být raději obléhán než vzat útokem. To vedlo k ukončení Leebovy kariéry, neboť Hitler jej 18. ledna 1942 uvolnil z velení a poslal do výslužby. Polní maršál Wilhelm, Ritter von Leeb zemřel v roce 1956.