Wilhelm Keitel se narodil 2. září 1882 v Helmscherode u Brunšviku. Do armády vstoupil roku 1901 jako dělostřelecký důstojník. Krátce po vypuknutí 1. světové války byl povýšen na kapitána. Dne 11. listopadu 1914 mu byla svěřena dělostřelecká baterie. V březnu 1915 se stal štábním důstojníkem na divizní a sborové úrovni, až byl 21. prosince 1917 přijat do Velkoněmeckého generálního štábu.

Po skončení 1. světové války zůstal v armádě a do února 1929 postoupil na různých štábních a plukovních funkcích do hodnosti podplukovníka. Dokud se osobně nepřidal k Adolfu Hitlerovi, vyvíjela se jeho kariéra jen pomalu. 1. dubna 1934 byl Keitel povýšen na generálmajora a 9. září 1935 byl jmenován do úřadu Wehrmachtu, jehož se stal o měsíc později přednostou. Na začátku roku 1936 byl opět povýšen a to na generálporučíka. Poté, co byl 1. srpna 1937 povýšen na generála, dosáhl vrcholu své kariéry, když byl 4. února 1938 jmenován náčelníkem Nejvyššího velitelství branné moci.

Následovala povýšení na generálplukovníka ( 1. listopadu 1938 ) a 19. července 1940, po pádu Francie na polního maršála. Během války dělal Keitel sotva něco víc než že razítkoval Hitlerovy příkazy a převáděl je na srozumitelné vojenské rozkazy. Svou práci si však udržel do konce války a 7. května 1945 podepsal konečnou německou kapitulaci. Keitel byl za válečné zločiny souzen před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku, odsouzen k smrti a 16. října 1946 oběšen. Hitler jednou řekl, že Keitel má inteligenci biografového uvaděče. Byl to muž mohutné, působivé postavy, ale pro Hitlera byl důležitý jako ukázkový voják pro oficiální příležitosti a k jednáním s problémovými generály. V oné poslední roli na něj bylo spolehnutí, že bude vždy tlumočit vůdcovu poslední vůli.