Ewald von Kleist se narodil v Braunfelsu v srpnu 1881, za 1. světové války sloužil jako důstojník jezdectva u husarského pluku. Po podpisu Versailleské smlouvy zůstal v Reichswehru, postupoval po služebním žebříčku a ve 20. a počátkem 30. let zastával řadu funkcí ve štábu a při výcviku. V dubnu 1934 dosáhl hodnosti generálporučíka a velel 2. jízdní divizi ve Vratislavi ( Breslau ). Poté mu byly podřízeny dvě pěší divize a dvě příhraniční velitelství. Kleist velel tomuto sboru do roku 1938, kdy se rozrostl na tři divize a dvě příhraniční velitelství.

V únoru 1938, při nacistických čistkách v pozemní armádě a po pádu jejího vrchního velitele generála Fritsche, Kleist o svůj sbor přišel. Avšak za polské kampaně byly jeho schopnosti znovu doceněny a během tohoto prvního tažení 2. světové války byl pověřen velením tankového sboru skupiny armád Sever.

Jeho působení v Polsku bylo natolik významné, že mu byla pro vpád do zemí Beneluxu a Francie v květnu roku 1940 přidělena Panzergruppe ( tanková skupina ) sestávající z Reinhardtova a Guderianova tankového sboru. Během přepadení Sovětského svazu v červnu 1941, velel Kleist 1. Panzergruppe o pěti divizích, které tvořily čelo Rundstedtovy skupiny armád Jih. V roce 1942 vedl německý postup na Kavkaz, ale nepodařilo se mu obsadit životně důležitá ropná pole, v podstatě v důsledku soustavných Hitlerových zásahů do velení tankových vojsk jeho skupiny armád A. Hitler Kleista v roce 1944 odsunul do pozadí. Ten ale dál spřádal plány proti vůdci, jimiž se zabýval již před válkou. Později jej vzalo do vazby Gestapo. Válku přežil, jen aby v listopadu 1954 zemřel v jednom ze sovětských zajateckých táborů.