Erwin Rommel se narodil 15. listopadu 1891 v Heidenheimu poblíž Ulmu jako syn učitele místní školy. V červenci 1910 vstoupil osmnáctiletý Rommel v hodnosti vojína do 124. pluku 6. divize, v březnu 1911 byl povýšen na důstojníka a ihned vstoupil do důstojnické školy v Gdaňsku. Prošel jako nižší důstojník za 1. světové války zajímavou kariérou, když sloužil ve Francii, Rumunsku a v Itálii. Za účast v bitvě u Caporetta obdržel Pour le Mérite, nejvyšší vyznamenání císařského Německa.

Než byl v roce 1939 jmenován velitelem Hitlerovy osobní stráže, sloužil Rommel mezi válkami většinou jako instruktor ve školách a akademiích. Během francouzského tažení velel 7. tankové divizi, tedy prvnímu německému svazku, který dorazil k pobřeží. Když byl Rommel v roce 1941 předběžně určen pro velení sboru, byl vyslán na pomoc bojujícím italským jednotkám v severní Africe. Na tomto bojišti, kde se trvale zvyšovaly počty jednotek, byl díky dvěma velkým ofenzívám neustálým trnem v oku Britům, až do jeho porážky ve druhé bitvě u El Alamejnu v říjnu 1942. Než byl v březnu 1943 odvolán domů, skvělým způsobem stáhl svá vojska do Tuniska.

Rommel převzal velení skupiny armád B, která měla za úkol zabránit každému spojeneckému pokusu o invazi do severní Francie. Dával přednost porážce Spojenců přímo na výsadkových plážích, proto se významně zasadil o posílení Atlantického valu. V době zahájení invaze ( 6. června 1944 ) byl v Německu a po návratu na frontu byl sotva schopen něco změnit. Dne 17. července bylo maršálovo auto ostřelováno spojeneckými stíhačkami a Rommel byl těžce zraněn. Byl zapleten do červencového spiknutí a 14. října 1944, ještě v době rekonvalescence dostal na výběr sebevraždu, nebo perzekuci své a jeho rodiny. Maršál si vybral první možnost a otrávil se. Erwin Rommel stále zůstává záhadnou postavou, k němuž značný obdiv chovali i jeho bývalí nepřátelé. Měl snahu být v bitvě příliš vepředu, což bylo vhodnější pro velitele divize, nebo i sboru, ale nikoliv pro velitele armády.