Albert Kesselring se narodil 20. listopadu 1885 v Markstedtu v rodině učitele. V roce 1904 vstoupil do 2. bavorského pluku pěšího dělostřelectva a u této zbraně sloužil za 1. světové války jak v poli, tak u štábu. V prvních letech existence Reichswehru zastával řadu štábních funkcí a od roku 1930 do roku 1931 byl velitelem 4. dělostřeleckého pluku v Drážďanech. Kesselringa dlouho fascinovalo letectvo. 1. října 1933 byl z armády propuštěn, aby mohl převzít funkci přednosty úřadu Luftwaffe, která byla tehdy ještě stále tajnou organizací.

Ač bylo Kesselringovi hodně přes čtyřicet, učil se létat. V polském tažení velel 1. letecké armádě a na konci tažení byl vyznamenán Rytířským křížem. V bojích na západní frontě velel 2. letecké armádě, která se také zúčastnila bitvy o Británii, než byla v roce 1941 přesunuta k červnovému útoku na Sovětský svaz. V Rusku operovala 2. letecká armáda velice úspěšně při podpoře skupiny armád Střed. Počátkem roku 1942 však byl Kesselring se svou armádou převelen do Itálie. Byl ustanoven vrchním velitelem na jižní frontě s velitelskou pravomocí nad všemi německými vojsky ve Středomoří.

Když se dozvěděl o cíli spojeneckého vylodění ve francouzské severní Africe v listopadu 1942, přepravil letecky německé jednotky přes Středozemní moře, aby vytvořily předmostí v Tunisku. Když Spojenci dobyli Tunisko a vylodili se na Sicílii a poté v Itálii, vedli Němci za skvělé Kesselringovy koordinace úspěšné obranné boje při ústupu podél italského poloostrova. V březnu 1945 Kesselringa převeleli na západní frontu, aby nahradil Rundstedta se zoufalým úkolem zadržet Spojence před hranicemi Německa. Kesselring byl zajat americkými vojáky, souzen a odsouzen k trestu smrti, ale poté byl rozsudek s ohledem na špatný zdravotní stav změněn. Albert Kesselring zemřel v roce 1960.