Hans Frank se narodil v roce 1900 v Karlsruhe. Tento mnichovský student práv vstoupil roku 1923 do NSDAP a o měsíc později se účastnil Hitlerova puče. V roce 1926 si v Mnichově otevřel advokátní kancelář a jen líčení proti pomluvačům, při nichž zastupoval Hitlera, bylo sto padesát. Roku 1930 při ulmském procesu s Reischwehrem umožnil svému stranickému šéfovi vyslovit přísahu legality. Frank byl roku 1928 zakladatelem Nacionálněsocialistického svazu ochránců práva a v roce 1930 Akademie německého práva. V letech 1933 – 1934 zastával úřad bavorského ministra spravedlnosti a v roce 1934 se stal ministrem bez portfeje. Vlivu však příliš mnoho neměl, protože Hitlerovi byly právní závazky proti mysli a pro právně korektní postup měl jen pohrdání.

V říjnu 1939 jmenoval Hanse Franka generálním guvernérem dobytého Polska, kde se z právníka stal brutální okupant. Rozmařile rezidoval na krakovském hradě Wawelu, v hladovějící zemi, kterou nemilosrdně drancoval a v níž SS měla při zřizování svých továren na smrt v rámci konečného řešení zcela volné ruce. Do říše bylo na nucené práce zavlečeno na 1000 000 Poláků, polská elita byla do značné míry zlikvidována.

Všechny tyto zločiny Frank zaznamenával do služebního deníku, celkem to bylo 38 svazků. Po válce mu tudíž nepomohlo, že od roku 1942 při přednáškách na různých německých univerzitách vystupoval proti destrukci práva a z toho důvodu že přišel o všechny stranické funkce. Rozsudek smrti neodvrátila ani skutečnost, že se ve spojeneckém vězení dal na pokání a konvertoval ke katolicismu. Knihou s titulem Tváří v tvář šibenici se ještě před popravou pokusil o interpretaci Hitlera a jeho doby.