Kurt Zeitzler se narodil 9. června 1895. V armádě sloužil po celou 1. světovou válku a ve službě zůstal i po jejím skončení. Projevoval zájem o štábní práci a pomalu postupoval vzhůru po služebním žebříčku. V roce 1938 působil Zeitzler v plánovacím oddělení nejvyššího velitelství v hodnosti podplukovníka. Zde byl zejména zodpovědný za přípravu plánu Fall Grün ( Případ zelený ), tedy směrnici pro okupaci Československa, datované na 30. května 1938. Na počátku 2. světové války byl v hodnosti plukovníka pověřen velením pěšího pluku, na počátku tažení na Západě v roce 1940 byl již náčelníkem štábu sboru.

V počáteční etapě útoku na Sovětský svaz byl Zeitzler náčelníkem štábu u generála Kleista, který nejdříve velel tankové skupině a potom tankové armádě. V roce 1942 byl opět převelen na Západ jako náčelník štábu nejvyššího velitele vojsk na západní frontě a měl zde zorganizovat obranu Francie. Po odvolání náčelníka štábu pozemní armády Franze Haldera připadla tato funkce 24. září 1942 nečekaně Zeitzlerovi, jehož z generálmajora povýšili přímo na generála. Po porážce 6. armády u Stalingradu Zeitzler přesvědčoval Hitlera o ústupu na výhodnější obrannou pozici pod Moskvou i u Leningradu. Zeitzler hrál rovněž významnou roli při plánování poslední německé ofenzívy v Rusku, operace Zitadelle ( bitva u Kurska ).

Během roku 1943 upadal Zeitzler ve stále větší nemilost, což mu stále více ztěžovalo jeho úsilí o zmírnění Hitlerových divokých strategických rozkazů. Nakonec byl zbaven funkce náčelníka štábu OKH 20. července 1944 a současně propuštěn z armády. Zeitzler, jako poměrně málo známá postava 2. světové války, byl překvapivě vybrán za Halderova zástupce, ale vedl si dobře. Byl velmi schopným štábním důstojníkem a odborníkem na strategii tankových vojsk. Jako mistru detailů mu připadla odpovědnost za zásobování při průniku Ardenami v roce 1940. Jeho hlavní chybou bylo, že neměl dostatečný služební věk pro jednání s ostatními německými veliteli.