Hermann Hoth se narodil v roce 1885 v Neuruppinu. Po dokončení základního vzdělání, vystudoval gymnázium. V roce 1904 vstoupil v hodnosti praporčíka do kadetního sboru a byl zařazen k 72. pěšímu pluku. Prakticky celou 1. světovou válku strávil ve štábních funkcích. Během ní byl několikrát vyznamenán, včetně vyznamenání Železného kříže 1. i 2. třídy. Na začátku 2. světové války stál v čele XV. motorizovaného sboru, který v sestavě 10. armády útočil na Krakov a Lublin. V květnu 1940 se Hoth s XV. motorizovaným sborem, který nesl též název tanková skupina Hoth, zúčastnil útoku v rámci 4. armády na Belgii a poté od června 1940 útočil podél pobřeží Atlantiku přes Normandii, Cherbourg, Brest až k Bordeaux. V čele XV. motorizovaného sboru a tankové skupiny Hoth stál do listopadu 1940, kdy byla nově vytvořena 3. tanková skupina, jejíž velení Hoth převzal. V jejím čele se účastnil útoku na SSSR.

Jeho skupina měla proniknout podél řeky Němen do Kaunasu a Vilniusu a spojit se v Minsku s tankovou skupinou generála Guderiana. V několika prvních týdnech války uzavřeli Hothovi a Guderianovi muži kotel u Bialystoku a následně zajali téměř 300 000 sovětských vojáků. Východně od Vjazmy se Hothovy tankové kolony přeskupily a pokračovaly v postupu na Moskvu. Hoth velel 3. tankové skupině do října 1941, kdy převzal velení celé 17. armády, v jejímž čele se zúčastnil útoku na Moskvu. Přestože bojovala za třesknutých mrazů a v obtížném terénu, dorazila až ke kanálu Moskva – Volha a ocitla se tak pouhých 20 kilometrů od Moskvy, když ji následně sovětský protiútok zatlačil zpět.

Po neúspěchu u Moskvy byli velitelé tankových jednotek, Guderian a Hoeppner, propuštěni, ale Hoth ve velení zůstal. Své 17. armádě velel až do dubna 1942 a od května 1942 byl jmenován velitelem 4. tankové armády. Účastnil se letní ofenzívy a jeho armáda způsobila nepříteli těžké ztráty, především v bojích o Voroněž. Poté 4. tanková armáda společně se 6. polní armádou útočila ve směru na Stalingrad. Při sovětském protiútoku, když už bylo jasné, že je 6. armáda ve Stalingradu v pasti, řídil Hoth v polovině prosince 1942 pokus o průlom a její vysvobození. Pro tuto operaci byla zřízena armádní skupina Hoth. Dne 21. prosince byl Hothův útok Sověty zastaven.

U Kurska v létě 1943 velel Hermann Hoth 4. tankové armádě při útoku z jihu na kurský oblouk, měl však nedostatek dělostřelectva a nedokázal proto provést průlom sovětských linií. Po pádu Kyjeva v listopadu téhož roku k němu Hitler nakonec ztratil důvěru a tak byl 3. listopadu 1943 z velení tankové armády propuštěn. Byl neobyčejně schopným tankovým velitelem. Generálplukovník Hermann Hoth zemřel v roce 1971 v Goslaru v Dolním Sasku.