Heinrich – Gottfried von Vietinghoff – Cheel se narodil 6. prosince 1887. Do německé armády vstoupil roku 1906 jako nižší důstojník pruské gardy. Po běžné kariéře, jíž prošel do konce 1. světové války, se Vietinghoff rozhodl zůstat v armádě a postupně procházel služebním žebříčkem. Prvním Vietinghoffovým významnějším velitelským místem bylo velení XLI. tankového sboru, který vedl za balkánského tažení v dubnu a květnu 1941 a po zahájení bojů v Sovětském svazu, které vypukly měsíc po skončení bojů na Balkáně.

Mezi červnem a prosincem 1942 mu další postup vyneslo velení 9. armádě. Dne 15. prosince 1942 Vietinghoff dostal vlastní, 15. armádu, které velel do 22. srpna 1943. Právě k tomuto datu obdržel 10. armádu v jižní Itálii. Jeho nové uskupení zasáhlo do bojů, po více než dvou týdnech když se Spojenci vylodili u Salerna. K Vietinghoffovým potížím se ještě 20. září přidal Rommel se svou nemocí a on musel na osm dní stanout ve funkci velitele skupiny armád B. Během října se Vietinghoff zabýval ústupem na zimní linii, ale potom musel téměř na dva měsíce vysadit, protože trpěl těžkým nervovým vypětím. Ke své armádě se vrátil koncem roku 1943, avšak záhy Kesselringovi radil, že by se německé síly měly stáhnout na Gustavovu linii.

Vietinghoff byl potom do konce března 1944 přednostně odpovědný za německou obranu na řece Garigliano a za boje o Casino. Se svou 10. armádou držel pozice podél apeninských hor. Mezi 24. říjnem 1944 a 14. lednem 1945 a také mezi 10. březnem a 2. květnem 1945 byl vrchním velitelem německých vojsk v Itálii. Nepodařilo se mu ale vzbudit v sobě vervu a iniciativu, která byla typickým znakem Kesselringovým. Vietinghoff byl dobrý, i když nijak bystrý voják a lepší ve velení armádě než skupině armád. Byl konzervativní a slušný a odmítal tajné rozhovory o kapitulaci, které vedl generál SS Karl Wolf.