Georg Hans Reinhardt se narodil 1. března 1887 ve městě Bautzen. Do císařské německé armády vstoupil jako kadet 25. března 1907. Dne 14. srpna 1908 byl umístěn jako poručík ke 107. pěšímu pluku. Reinhardt sloužil za 1. světové války jako nižší důstojník a po válce se rozhodl zůstat u pozemního vojska, nyní nazývaného Reichswehr ( ozbrojené síly Německé republiky ). 1. října 1933 byl povýšen na podplukovníka, 1. února 1934 na plukovníka a 1. dubna 1937 na generálmajora. V této hodnosti byl 12. října 1937 pověřen velením 1. útočné brigádě a 10. listopadu 1938 4. tankové divizi. V září 1939 byl povýšen do hodnosti generálporučíka.

Od 5. února 1940 velel Reinhardt XLI. tankovému sboru, který v květnu a červnu 1940 významně působil jako součást Kleistovy tankové skupiny při porážce Francie. V polovině této kampaně, 1. června 1940, Reinhardta zastihla zpráva o povýšení na generála. V počátečních fázích útoku proti Sovětskému svazu velel XLI. tankovému sboru coby součásti 4. tankové skupiny generálplukovníka Ericha Höpnera s cílem dobýt duchovní kolébku komunismu – Leningrad. Než toho však mohl dosáhnout, byla tanková skupina převelena ke skupině armád Střed s úkolem zlikvidovat obklíčení u Vjazmy a zaútočit na Moskvu.

Po odvolání generálplukovníka Hermana Hotha převzal Reinhardt 5. října 1941 velení 3. tankové skupiny, povýšené 1. ledna 1942 na tankovou armádu. K tomuto datu byl Reinhardt povýšen do hodnosti generálplukovníka. Tuto funkci ve 3. tankové armádě zastával až do podzimních ruských útoků roku 1943. Dne 16. října 1944 dostal na starost skupinu armád Střed stojící před neřešitelným úkolem zlikvidovat postup Rusů přes severní Polsko do Východního Pruska. Reinhardt vedl svá vojska dobře, ale Hitlerovi se nezavděčil a byl z velení 25. ledna 1945 uvolněn.