Franz Halder se narodil 30. srpna 1884. Dne 14. června 1902 se stal příslušníkem 3. bavorského pluku polního dělostřelectva. Přes svůj výcvik dělostřeleckého důstojníka brzy přešel ke štábní činnosti a během 1. světové války sloužil jako štábní důstojník v řadě funkcí jak na západní, tak na východní frontě.

Halder po válce zůstal v armádě a sloužil hlavně jako pobočník, instruktor taktiky a velitel baterie. Později se stal zástupcem náčelníka ředitelství výcviku. 1. října 1934 byl povýšen na generálmajora, za necelý rok se stal velitelem 7. pěší divize. Dne 1. srpna 1936 byl opět povýšen, tentokrát na generálporučíka a v listopadu téhož roku se stal náčelníkem oddělení generálního štábu pozemní armády. V říjnu 1937 byl znovu povýšen a to na generála. Dne10. února byl Halder jmenován ředitelem operačního oddělení pod velením generála Ludwiga Becka. Když 27. srpna Beck odstoupil, Halder funkci náčelníka štábu armády převzal, což bylo 1. září oficiálně potvrzeno. Halder byl v té době proti Hitlerovi, ale přesto postavení Německa nepříliš nadšeně akceptoval.

Náčelníkem štábu zůstal po dobu tažení v Polsku a na Západě a 19. července 1940 byl povýšen na generálplukovníka. Halderova armádní kariéra skončila 24. září 1942, kdy byl převelen do zálohy v důsledku Hitlerova hněvu po jeho chybném vedení mise na povzbuzení německého úsilí na Kavkaze. Den po červencovém atentátu na Hitlera ( 20. července 1944 ) Haldera zatklo gestapo. O šest měsíců později, 31. ledna 1945, byl propuštěn z armády a záhy se ocitl v koncentračním táboře Flossenbürg. 7. dubna 1945 byl přesunut do Dachau, kde jej osvobodili Spojenci. Přes rozhodující konzervativní sklony, vynikající inteligenci a neutichající energii Halder neměl dost odhodlání, aby se postavil proti Hitlerovi.