Friedrich Fromm se narodil v roce 1888 v Berlíně. Za 2. světové války neblaze proslul díky své obojaké roli v důstojnickém puči z července 1944. Svým vzděláním směřoval k životní dráze náčelníka štábu a po celou dobu války zastával funkci velitele Záložní armády, k níž byl v červnu 1943 přidělen jako náčelník štábu i hrabě von Stauffenberg. Fromm si nebyl zřejmě vědom, že jeho nový podřízený organizuje spiknutí, jež má svrhnout Adolfa Hitlera, ale zdálo se, že ho podpoří.

Dne 20. července 1944 ráno byly jeho jménem vydány předběžné rozkazy pro operaci Valkýra, kterou měly provést jednotky Záložní armády k zajištění vnitřního pořádku v Říši a na okupovaných územích pro případ, že by Hitler nečekaně zemřel, nebo nastaly jiné nepředpokládané okolnosti. O přípravách této akce Fromm věděl, nevěděl ovšem, že by plán operace mohl sloužit ke svržení nacistického režimu.

Byl přesvědčen, že tato akce měla zabránit nepokojům v Německu v případě vážné krize. Jakmile se však dozvěděl, že Adolf Hitler smrti unikl, vyjádřil mu svou loajalitu. Byl proto spiklenci zatčen. Poté se snažil rehabilitovat v očích vítězné strany ( po ztroskotání spiknutí ), zbavil se vůdců spiknutí, údajně v rámci své neutuchající věrnosti vůči Führerovi, ve skutečnosti však chtěl zničit usvědčující důkazy proti vlastní osobě. Zinscenoval improvizovaný vojenský soud, odsoudil spiklence k smrti a dal je popravit na dvoře ministerstva války. Nijak mu to však nepomohlo. Gestapo si pro něj ještě před koncem války přišlo. Byl zatčen a v únoru 1945 ho lidový soud odsoudil k trestu smrti oběšením. Ten byl vykonán 12. března v brandenburském vězení.