Ernst Röhm se narodil roku 1887 v Mnichově. Stejně jako mnoho jeho vrstevníků patřil hejtman Röhm ke „ztracené generaci“, jež se po velikém zabíjení 1. světové války nedokázala orientovat v civilním životě a soustřeďovala se v pravicově radikálních uskupeních, jež v boji proti republice zacházely do krajností. V roce 1919 se Röhm seznámil s Hitlerem, roku 1923 se podílel na jeho nezdařeném puči, později se však od Hitlera odvrátil, protože nesouhlasil s legalistickým kursem vůdce NSDAP. V roce 1929 se stal vojenským poradcem v Bolívii, ale hned o rok později přece jen s radostí přijal Hitlerovu nabídku, aby jako náčelník štábu vedl SA.

Ve stranické armádě se rychle rozmohly Röhmovy vojácky neurvalé způsoby a stejně rychle se do světa rozlétly zprávy o jeho homosexuálním založení. Hitler tohoto svého jediného trochu bližšího druha přesto po uchopení moci v roce 1933 vynesl do pozice říšského ministra bez portfeje. Postavil se proti němu teprve tehdy, když náčelník štábu svými požadavky na rozšíření SA ve vojsko miličního typu začal narušovat plány na další vyzbrojování a nikterak se nemírnil ani ve svém volání po druhé revoluci. Adolf Hitler dal Röhma za údajnou přípravu puče zastřelit v rámci rozsáhlé takzvané Röhmově aféře, likvidační operace zaměřené proti celému velení SA ( Noc dlouhých nožů ).