Wilhelm Canaris se narodil roku 1887 v Aplebecku ve Vestfálsku. V roce 1905 nastoupil vojenskou službu v německém císařském válečném loďstvu. Během 1. světové války se osvědčil jako zpravodajský důstojník i schopný velitel ponorek. Po válce zůstal ve službě, nejprve ve Freikorpsu a později v Reichsmarine a znovu se zapojil do rozvědné činnosti. V letech, kdy se blížil nástup nacistů k moci, zaujal postoj, jaký byl tehdy typický pro německou vojenskou elitu ( podporoval Adolfa Hitlera v jeho činech, jako bylo znovuvyzbrojení atd. ). Není divu, že se k 1. lednu 1935 stal šéfem Abwehru, německé vojenské zpravodajské služby a v témže roce byl povýšen na kontraadmirála. V prvních dvou letech působení v nové funkci soustředil svou pozornost na vybudování rozvědné sítě ve Španělsku a při vypuknutí španělské občanské války pomohl Francovi získat Hitlerovu podporu přes prvotní vůdcovo váhání. Ještě v roce 1937 byl Canaris pevným Hitlerovým přívržencem, neboť v něm spatřoval jedinou záruku proti komunistům a naději na oživení Německa.

Jeho postoj se změnil v roce 1938, kdy pochopil, že Hitlerův režim vede Německo ke katastrofě a stal se do konce života jeho zásadním odpůrcem. Stavěl se proti vůdcově snaze spolknout Československo a radil Francovi, aby mu nedovolil průchod Španělskem za účelem dobytí britského Gibraltaru. Před mnichovskou krizí se generál von Kleist bezvýsledně pokusil přesvědčit britské vládnoucí kruhy a zpravodajskou službu MI6, aby Velká Británie vůči Hitlerovi zaujala tvrdší postoj a Canaris mohl provést státní převrat. Mnichovská dohoda pro něj byla velkým šokem a údajně ji označil za nečestné a stupidní rozhodnutí. Další vývoj situací ho pak ale přinutil, aby se choval opatrněji a vyčkával na příznivější situaci k odstranění Hitlera.

Od roku 1942 udržoval Canaris s britskou zpravodajskou službou pravidelné styky přes několik kontaktních míst ( Gibraltar, Paříž, Curych a možná i Vatikán ) a osob. Zdá se také, že se Canaris snažil zachraňovat řadu obětí nacistické perzekuce včetně stovek Židů tím, že je získával a nechával školit jako agenty Abwehru. Nakonec se Reichsführerovi – SS Heinrichu Himmlerovi podařilo přesvědčit Adolfa Hitlera, že Canaris hraje dvojí hru a vůdce jej v únoru 1944 z velení Abwehru odvolal, nahradil Walterem Schellenbergem a podřídil Abwehr SD. Brzy nato byl Canaris internován v domácím vězení, to mu zabránilo zúčastnit se atentátu  na Hitlera z 20. července 1944 a poté, co Himmler získal důkazy o jeho účasti na připravovaném pokusu o širší státní převrat, byl zatčen. Nějakou dobu Himmler Canarise nechával na živu, protože s ním počítal v případném jednání o separátní mír se západními mocnostmi a Hitler rovněž, neboť od něho chtěl získat informace o dalších spiklencích. Nakonec byl odsouzen k trestu smrti oběšením spolu se svým zástupcem generálem Hansem Osterem, generálem Karlem Sackem, teologem reverendem Dietrichem Bonhöfferem a Ludwigem Gehrem. Rozsudek byl vykonán 9. dubna 1945 v koncentračním táboře Flossenbürg.