Mihajlovič se narodil v roce 1893 v Ivanjici v Srbsku. Ve 30. letech působil jako vojenský atašé v Bulharsku a v Československu. V době německého vpádu do Jugoslávie ( duben 1941 ) vedl operační kancelář generálního štábu. Po invazi se Mihajlovič s hrstkou přívrženců přesunul do Srbska a založil odbojové oddíly – Čeniky. Na podzim roku 1941 se Mihajlovičovi dostalo velké pozornosti spojeneckého tisku a získal dokonce i pomoc od Sovětského svazu. Hned při první akci namířené proti německé okupaci ( na podzim 1941 ) veškeré pokusy o spolupráci mezi Mihajlovičem a Titovými partyzány selhaly.

Mihajlovič odmítl účast v jednotné odbojové frontě. Později dokonce jeho Četnici na Tita a jeho muže v Srbsku zaútočili, ale utrpěli těžké ztráty. Poté se rozhodl nebojovat aktivně proti nacistům a vyčkat, až Němci Titovy partyzány porazí. Navázal dokonce s Němci a Italy spolupráci. V lednu 1942 byl jmenován vrchním velitelem ozbrojených sil a ministrem války jugoslávské exilové vlády. Teprve koncem roku 1942 přenesli Spojenci svou podporu na Tita, který se záhy stal národním vůdcem. V květnu 1944 jugoslávská exilová vláda Mihajloviče zbavila funkce. Po skončení války se skrýval, ale v roce 1946 byl dopaden, zatčen, odsouzen a nakonec v Bělehradě popraven.