Iwabuči se narodil v roce 1895 v Sanyu, prefektura Nigata. Za 2. světové války se proslavil jako velitel, který řídil sebevražednou akci, jíž se pokusil zabránit Američanům v dobytí Manily. Již o dva roky dříve, v listopadu 1942, se zúčastnil druhé bitvy u Guadalcanalu, ve které velel bitevní lodi Kirišima, jež byla v boji potopena.

V roce 1944 generál Jamašita, který velel japonským oddílům na Filipínách, vydal rozkaz k všeobecnému ústupu z Manily, přičemž poslední středisko odporu mělo vzniknout na severu ostrova. Kontraadmirál Iwabuči po neshodách se svým formálním nadřízeným generálem Jokoiamou odmítl Manilu opustit dříve, než zajistí evakuaci plavidel z manilského přístavu a demolici vojenských zařízení. V otázce obrany Manily nebylo jasno ani mezi generálem Jamašitou a velitelem námořních sil Jihozápadní oblasti viceadmirálem Okočim, a proto došlo k neplánovanému boji o Manilu. Se svými 15 000 muži námořnictva a námořní pěchoty a 4 000 vojáky armády, jež tvořila Manilský námořní svaz, se Iwabuči rozhodl bojovat o město až do posledního muže. Některé části města Iwabučiho vojáci opevnili a bojovali o každou ulici. Nejtěžší boje probíhaly o manilskou tvrz Intramuros. Američanům trvalo dobytí a vyčištění města celý měsíc. Krvavé boje si vyžádaly 1 000 padlých a 5 500 raněných Američanů a asi 16 000 padlých Japonců + 100 000 filipínských civilistů. Manila byla prakticky srovnána se zemí. Sanži Iwabuči padl v průběhu bojů v únoru 1945.