Fumimaro Konoe se narodil v roce 1891 v Tokiu. Patřil ke skupině japonských politiků, která usilovala o uzavření míru. V červenci 1937 byl pověřen úkolem sestavit svou první vládu, v jejímž čele stál do ledna 1939. V červenci 1940 byl povolán, aby se znovu ujal funkce ministerského předsedy. Již delší dobu byl znám jako odpůrce militaristů, neměl však větší politickou moc. Ačkoli měl ve Spojených státech své velvyslance, kteří se snažili dosáhnout kompromismu v otázce Indočíny a samotné Číny, nemohl Konoe dospět k dohodě, protože vojenské špičky ústup z Číny zásadně odmítaly.

V říjnu 1941 Konoe odstoupil a nahradil ho Todžó. Po Tódžóvě pádu v červenci 1944 zahájil Konoe kampaň za ukončení války a soukromě prohlašoval, že Japonsko válku prohrálo a nemůže žádným způsobem zabránit naprostému vojenskému krachu. Vedl mírovou delegaci do Sovětského svazu, avšak sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov ho odmítl přijmout, protože se chystal k odjezdu na konferenci do Postupimi. V poválečné vládě působil Konoe krátce jako viceprezident, ale před hrozbou uvěznění a následného soudu se raději v prosinci 1945 v Tokiu otrávil.