Generál Kuribajaši se narodil roku 1891 v prefektuře Nagano. Pocházel ze samurajského rodu. Původně se chtěl stát novinářem, ale jeho učitelé ho přesvědčili, aby dal přednost vojenské kariéře. V jejím rámci brilantně absolvoval příslušná učiliště a sloužil jako zástupce vojenského atašé ve Washingtonu. Osobně se přesvědčil o obrovské průmyslové kapacitě Spojených států a v jednom dopise konstatoval, že by bylo beznadějné vstoupit do války se Spojenými státy.

Těsně před vypuknutím války se v roce 1940 stal generálmajorem. Během ní sloužil v několika méně významných štábních i velitelských funkcích. Dne 24. května 1944 se stal velitelem 109. divize císařské japonské armády a čtrnáct dnů nato mu ministerský předseda Hideki Tódžó vydal rozkaz bránit strategický ostrov Iwo Jima v Boninském souostroví. Ten se nakonec stal místem, kde si Kuribajaši dobyl trvalou slávu a zároveň našel svou smrt. Japonské vrchní velitelství dobře vědělo, že Kuribajašiho a jeho vojáky posílá na neodvratnou porážku do předem prohrané bitvy. Vybrali ho jako velitele pro jeho fanatickou víru v císaře i charisma, kterému jeho podřízení podléhali. Aby mu jeho sebevražedné poslání osladili, zařídili, aby generála před odjezdem na ostrov osobně přijal císař.

Strategický význam ostrova Iwo Jima, ležící asi 1 200 kilometrů na východ od Japonska, spočíval v tom, že pro Japonce představoval nepotopitelnou letadlovou loď, radarovou a stíhačkovou základnu. Jeho dobytí by americkým bombardérům zkrátilo cestu k japonským cílům ze 4 800 km ze Saipanu na čtvrtinu. Japonská císařská armáda nebyla schopná Kuribajašiho mužům poskytnout ani námořní, ani leteckou podporu, což generál věděl. Jeho více než 22 000 vojáků mělo čelit invazní armádě o 100 000 Američanech. Generál si byl vědom skutečnosti, že bitva, na kterou se měl připravit, nemůže v žádném případě skončit jeho vítězstvím, maximálně může pozdržet o nějakou dobu to, co bylo neodvratné – dobytí Iwo Jimy a následně postupnou porážku Japonska.

Kuribajaši pečlivě prostudoval dosavadní americké invaze na ostrovy okupované Japonci a zvolil odlišnou obrannou taktiku, než jaká byla dosud používána. Rozhodl se příliš nebránit Američanům ve vylodění na plážích, ale vést obranný boj prakticky jen z podzemních opevnění. Dal vybudovat více než 18 kilometrů tunelů, pět tisíc suterénních prostor a bojových postavení. Přísně zakázal okázalé zteče s pokřikem banzai, což značně mátlo americké vojáky. Svým vojákům před bitvou řekl: „ Budeme bránit tento ostrov všemi svými silami až do konce. Budeme se vrhat proti tankům s výbušninami, abychom je zničili. Budeme se vrhat mezi nepřátele, abychom jich co nejvíce pozabíjeli. Každý z našich výstřelů musí být mířený a musí zabít nepřítele. Nezemřeme, dokud každý z nás nezabije deset nepřátel. Budeme nepřátele obtěžovat partyzánskou taktikou, dokud jediný z nás zůstane naživu‘‘.

Velitel amerického obojživelného sboru generál Harry Schmidt se 19. února 1945 vylodil na jihu ostrova a s jistotou prohlásil, že jej dobude do čtyř dnů. Ve skutečnosti se Japonci bránili ještě 26. března, kdy podnikli svůj poslední útok. Většina Kuribajašiho vojáků při obraně ostrova padla, protože z 22 786 Japonců bylo zajato pouhých 1 083. Americké ztráty dosáhly počtu 6 821 padlých příslušníků Námořní pěchoty a 19 189 jich bylo zraněno. Samotný Kuribajaši padl na konci bitvy. O jeho smrti existují rozporná svědectví, ale nejpravděpodobnější je, že byl zabit v boji, poté co si z uniformy odpáral své hodnosti. Tvrzení, že spáchal sebevraždu, se nezdají být pravděpodobná. Kuribajašiho manželce bylo 40 let, když její manžel zahynul. Musela tvrdě pracovat, aby mohla vychovat jejich dvě dcery a syna. Řadu let po válce navštívila ostrov Iwo Jima, aby uctila památku svého padlého manžela.