Pietro Badoglio se narodil roku 1871 v Grazzano Badoglio. Nevyznačoval se zrovna velkou pevností charakteru. V životě se vždy rozhodoval hlavně s ohledem na své vlastní zájmy. Poněvadž patřil mezi důstojníky zodpovědné za katastrofální porážku italské armády v bitvě u Caporetta za 1. světové války, usiloval po jejím skončení o opravu oficiálních dokumentů, aby tak vymazal svou zápornou úlohu. Nejprve se sice stavěl proti Mussolinimu, ale když pochopil, že mu příklon k fašismu přinese další postup, stal se roku 1924 členem vládnoucí strany. Roku 1924 byl odměněn funkcí náčelníka štábu italské armády, hodností maršála Itálie roku 1926 a guvernéra Italské Libye v letech 1929 – 1933. K poslednímu polnímu velení v životě se Badoglio dostal díky zákulisním intrikám proti maršálovi de Bono v době habešského tažení zahájeného v říjnu 1935. Dne 5. května 1936 obsadila jeho armáda Addis Abebu. Badoglio se stal prvním vicekrálem a generálním guvernérem Habeše a získal titul vévoda z Addis Abeby.

Badoglio, i když byl skeptický k nadějím Itálie na jakýkoli úspěch v evropské válce, se roku 1940 nepostavil proti vyhlášení války Francii a Velké Británii. Teprve debakl následující po italské invazi do Řecka jej přiměl k rezignaci. Zdálo by se, že se tím úloha Badoglia, ve 2. světové válce uzavřela. Pokud šlo o jeho vojenskou kariéru, bylo tomu skutečně tak. To, co nastalo potom, patří již zcela do sféry politiky, i když to Itálii poznamenalo mnohem víc. Když se 23. července 1943 sešla fašistická Velká rada, většina jejích členů pod vlivem šoku ze spojenecké invaze na Sicílii vyslovila Mussolinimu nedůvěru. Pokus fašistických opozičníků zůstat u moci za cenu jednání se Spojenci překazil král Viktor Emmanuel, který dal přednost monarchistickým odpůrcům režimu.

Ti se obrátili na Badoglia a král jej následující den jmenoval ministerským předsedou. Maršál vyhlásil stanné právo, dal zatknout Mussoliniho a zahájil několik týdnů dlouhou hru s Němci, jimž tvrdil, že neopustí Osu, zatímco tajně vyjednával o kapitulaci se Spojenci. Předběžná kapitulace byla podepsána 3. září 1943 a 8. září ji Spojenci uveřejnili. Vedoucí činitelé se uchýlili pod ochranu Spojenců v Pescaře a Brindisi. Definitivní dokument o kapitulaci podepsal Badoglio na Maltě 23. září a vyhlásil oficiálně válku Německu. Ve funkci předsedy italské vlády setrval pouze do 18. června 1944, kdy po Mussoliniho únosu Němci, osvobození Říma a kvůli růstu opozice ze strany antifašistických kruhů podal demisi a byl nahrazen Ivanoem Bonomim z Dělnické demokratické strany.