Vittorio Ambrosio se narodil v roce 1879 v Torinu. Stal se náčelníkem štábu italské armády.  Byl jedním ze spiklenců, jež měli svrhnout Benita Mussoliniho. Ambrosio byl profesionálním vojákem, který plnil řadu štábních funkcí a nakonec vystřídal 30. ledna 1943 právě na postu náčelníka štábu generála Uga Cavallera. V jeho případě se jednalo o protiněmecký tah, protože Ambrosio chtěl dosáhnout toho, aby se s Itálií nezacházelo jako se satelitem Německa. Tažení v severní Africe se blížilo ke svému závěru a on mohl stěží něco podniknout, aby zvrátil situaci a to zvláště když se s ním německý generál von Arnim a též polní maršál Albert Kesselring nehodlali radit.

Tváří tvář zoufalé vojenské situaci se Ambrosio rozhodl přesvědčit Mussoliniho, aby vystoupil ze spojeneckého svazku s Německem a vyjednával se Spojenci. V dubnu 1943 v Salzburgu a19. července 1943 ve Feltre doprovázel Mussoliniho na porady s Adolfem Hitlerem, ale viděl, že Duce není schopen proti Hitlerovi jakkoli vystoupit. Ambrosio později tvrdil, že několik měsíců plánoval převrat, byl dokonce považován za Mussoliniho nástupce. Dne 24. července projevila fašistická Velká rada Mussolinimu nedůvěru a 25. července 1943 jmenoval král Viktor Emanuel III. ministerským předsedou Pietra Badoglia.

Ambrosio poté rozmístil piavskou divizi italské armády v Římě a Mussoliniho tělesnou stráž poslal na cvičení. Dále tak předstíral loajalitu vůči nacistickému Německu, současně však vyslal posla, aby začal vyjednávat se Spojenci. Jednání se protahovala a formální kapitulaci podepsali nakonec na Maltě až 29. září právě Ambrosio a Badoglio. Dlouhými průtahy získali Němci dostatek času k obsazení Říma a celé severní Itálie. Po tomto fiasku Badoglio Ambrosia propustil, i díky tomu že mu spojenecké vedení nedůvěřovalo. Generál Ambrosio zemřel v roce 1958 v Alossiu.