Bose se narodil v roce 1897 v Cuttacku v Indii. Byl jedním z neproslulejších Indů své generace a neochvějným odpůrcem britské nadvlády nad jeho rodnou zemí. V roce 1938 se stal předsedou vedoucí nacionalistické organizace, Indického národního kongresu. Když se v roce 1939 ostatní vůdčí osobnosti rozhodly nevyužít příležitosti, kterou nabízelo vypuknutí 2. světové války, k organizování celonárodního hnutí odporu proti britské vládě, rezignoval na funkci předsedy, a byl zatčen jako disident.

V roce 1941 uprchl přes Afgánistán z Indie a dostal se do nacistického Německa, kde shromáždil indické válečné zajatce, kteří padli do německého zajetí v pouštních bojích v severní Africe. V roce 1943 odcestoval tajně z Německa na palubě ponorky a následně přesedl na japonský ponorný člun, který ho dovezl do Malajsie. Měl v úmyslu zorganizovat z indických válečných zajatců, kteří byli drženi v japonských táborech, tzv. Indickou národní armádu. Nakonec se mu podařilo zformovat tři pěší divize, které bojovaly po boku japonských jednotek při pokusu o probití se do Indie u Kohimy a Imphálu.

Indická národní armáda ( INA ) však  v těchto bojích, na jaře 1944, utrpěla těžké ztráty, nejen kvůli odporu spojeneckých jednotek, ale také se jí nedostávalo výzbroje, byla poměrně málo početná a její příslušníci trpěli i špatným zacházením ze strany Japonců. To v konečném důsledku vedlo k velkému počtu dezercí.

Když Bose zjistil, že se jeho naděje zhroutily, pokusil se v roce 1945 uprchnout, ale cestou zahynul v Číně při letecké nehodě. Pro mnoho Indů je i nadále národním hrdinou. Zcela jistě to byl nejnápadnější a nejschopnější nacionalista v jihovýchodní Asii, jemuž 2. světová válka poskytla příležitost bojovat za svobodu své vlasti.