Pétain se narodil roku 1856 v Cauchy – a – la Tour,dpt. Pas – de – Calais. Dne 16. června 1940 ve věku 84 let vytvořil francouzskou vládu schopnou dosáhnout příměří s útočícími Němci. Když jako předseda vlády uzavřel 22. – 24. června příměří s Německem a 11. července i Itálií, byl poslaneckou sněmovnou a senátem, které se sešly v lázeňském městě Vichy, zvolen hlavou státu s téměř absolutní mocí. Pétain soudil, že pouze spolupráce s německými okupanty by mohla částečně napravit škody způsobené porážkou Francie a umožnit propuštění francouzských vojáků zajatých Němci a to přesto, že Německo okupovalo prakticky dvě třetiny území Francie. Na zbývajícím území v jižní části země podporoval konzervativně založený Pétain vznik režimu opírající se o heslo: Práce, rodina a vlast. Připustil přijetí zákonů proti Svobodným zednářům a židům.

Zpočátku se zdálo, že Pétain ne zcela souhlasí s jednoznačnou francouzsko – německou kolaborací, kterou prosazoval předseda jeho vlády Pierre Laval. Proto jej v prosinci 1940 nahradil admirálem Francoisem Darlanem. Nato se Pétain pokoušel provádět, možná jen naoko, neutrální zahraniční politiku. Vyslal tajného emisara do Londýna, setkal se se španělským vůdcem Francem, na něhož naléhal, aby neumožnil Hitlerovi průchod do severní Afriky a udržoval dobré vztahy s admirálem Williamem Leahym, který byl do roku 1942 americkým velvyslancem ve Vichy. Tato dvojí tvář umožňovala po určitou dobu zejména americké zahraniční politice pokoušet se o vyšachování Svobodných Francouzů v čele s de Gaullem z vedení spojenecké aliance.

Poté co Němci v dubnu 1942 přinutili Pétaina, aby Lavala postavil znovu do čela vlády ,zaujal starý maršál čistě nominální pozici hlavy státu. Nerezignoval však, neboť se obával, že by Hitler v takovém případě podřídil celou Francii přímé německé kontrole. Po spojenecké invazi do severní Afriky měl údajně uložit admirálu Darlanovi, aby se tamní francouzské síly, přidaly ke Spojencům. Zároveň však oficiálně proti spojeneckému vylodění protestoval. Pokračování ve dojité hře ho přivedlo do záhuby. Němci 11. listopadu 1943 okupovali tzv. svobodnou zónu Francie.

Když pak v srpnu 1944 vojska Svobodné Francie spolu s Američany osvobodila Paříž, poslal Pétain k de Gaullovi svého zmocněnce, aby mu nabídl pokojné předání státní moci. De Gaulle s ním pochopitelně odmítl jednat. Němci Pétaina 20. srpna 1944 odvezli do Německa, po jehož porážce byl postaven před soud za své chování v roce 1940 a v srpnu 1945 odsouzen k trestu smrti. De Gaulle, který byl v mládí jeho obdivovatelem a určitou dobu i podřízeným, mu rozsudek okamžitě zmírnil na doživotí. Maršál Pétain zemřel ve vězení na ostrově Ile d´Yeu u atlantského pobřeží ve věku 95 let roku 1951.