Juutilainen se narodil v roce 1914 v Liekse ve východním Finsku. V roce 1932 zahájil povinnou vojenskou službu. O tři roky později vstoupil do řad letectva. Výcvik absolvoval jako průzkumný pilot. V březnu 1939, po absolvování stíhací kursu byl převelen k 24. stíhací peruti ( Le.Lv.24 ). Po vypuknutí tzv. Zimní války létal v kokpitu stíhačky Fokker D.XXI a dosáhl dvou vzdušných vítězství.

Jeho hvězdné období ale nastalo až během tzv. Pokračovací války mezi Finskem a Sovětským svazem ( od června 1941 ). Jeho stará jednotka Le.Lv.24 do ní vstoupila vyzbrojena americkými letouny Brewster B – 239 Buffalo. V letech 1941 – 1942 na něm Juutilainen sestřelil 34 sovětských letadel. V roce 1943 byl přeložen ke 34. stíhací peruti, která již byla vyzbrojena novými německými Messerschmitty Bf 109G – 2. S tímto typem letounu si připsal na své konto dalších 58 sestřelů. Jen 30. června 1944 smetl z oblohy 6 sovětských strojů. Poslední Juutilainenovou obětí se v září 1944 stal dopravní Lisunov Li – 2, v Sovětském svazu licenčně stavěný americký Douglas DC – 3.

Jeho pilotní kvality podtrhuje fakt, že nikdy neinkasoval jediný zásah a že v souboji neztratil žádného svého wingmana. S 94 potvrzenými sestřely ( nahlásil jich 126 ) se stal nejúspěšnějším neněmeckým stíhačem v historii. Jako jeden z pouhých čtyř mužů obdržel dvakrát nejvyšší finské vojenské vyznamenání – Mannerheimův kříž. Po skončení války sloužil až do roku 1947 u vojenského letectva, poté se živil jako civilní pilot. Eino Ilmari Juutilainen zemřel v Tuusule v den svých 85. narozenin v roce 1999.