Kristián X. se narodil na zámku Charlottenlund poblíž Kodaně v roce 1870. Na dánský trůn nastoupil po smrti svého otce Frederika VIII. v roce 1912. V mládí rád sportoval, plachtařil a také měl ve velké oblibě lov. Není jistě bez zajímavosti, že jeho mladší bratr se stal v červnu 1906, jako Haakon VII., prvním norským králem po znovuzískání  nezávislosti Norska.

Po vypuknutí 1. světové války se Kristián X. a vláda snažili zemi uchránit od válečných hrůz. V roce 1915 byla přijata nová ústava, která mj. dávala dánským ženám volební právo. Po skončení Velké války, byl vyhlášen plebiscit ve Šlesvicku. Většina obyvatel severního Šlesvicka hlasovala po připojení k Dánsku ( naopak v jižní části byla většina lidí pro připojení k Německu ).

Když se nad Evropou zatahovala mračna další války, podepsala dánská vláda v roce 1939 s nacistickým Německem pakt o neútočení. 9. dubna 1940 však Adolf Hitler zahájil operaci Wasserübung – přepadení Dánska a Norska. Král byl okamžitě informován o německém ultimátu, které dávalo Dánům dvě možnosti. Buď přijmout říšskou „ochranu“, nebo čelit německé branné moci v prakticky sebevražedném boji. Když letouny Luftwaffe demonstrovaly sílu nacistického Německa naprosto nerušeným přelétáváním nad Kodaní, přijal král spolu se svou vládou okupaci své země. Přesto došlo k několika přestřelkám, při kterých obě strany přišly téměř o 30 mužů. Narozdíl například od svého bratra Haakona VII., neodešel Kristián do exilu a zůstal v Dánsku. V říjnu 1942 spadl při jedné ze svých tradičních vyjížděk z koně a těžce se zranil. Nikdy se už zcela ze svého zranění nezotavil. Až do roku 1943, kdy bylo na celém dánském území vyhlášeno nacistickými úřady stanné právo odrážely Kristiánovy projevy oficiální politiku vládní spolupráce s okupanty. Ani to však nesnižovalo velkou oblibu krále v očích většiny Dánů. Kristián X. zemřel v roce 1947 v paláci Amalienborg v Kodani. Pohřben byl v katedrále v Roskilde, na místě, kde odpočívají i další členové jeho rodiny.