Tak jako bylo v Norsku synonymem pro zrádce jméno Vidkun Quisling, v protektorátu to byl tehdejší ministr školství a propagandy Emanuel Moravec. I on, tak jako Heydrich, měl být zlikvidován parašutisty z Velké Británie. Úkolem byli pověřeni rotní Ludvík Cupal a Jaroslav Švarc, tvořící skupinu TIN. Cupal, tak jako mnozí další, uprchl z Protektorátu Čechy a Morava v létě 1939 do Polska, pak do Francie, až nakonec skončil ve Velké Británii, kde vstoupil do československé pěší jednotky. V lednu 1941 se přihlásil jako dobrovolník do parašutistického a sabotážního výcviku, který ukončil začátkem roku 1942.

Dvojice československých parašutistů ze skupiny TIN byla vysazena v noci z 29. na 30. dubna 1942 u Rožmitálu, ale seskok se jim příliš nepovedl. Ztratili se navzájem ve tmě, nenašli ani kontejner s vybavením a oba se při seskoku zranili. Švarc se dostal do Prahy, kde se přes odbojáře spojil s dalšími parašutisty, zatímco Cupala se zraněnou nohou a vnitřním zraněním našel rtn. Lukaštík z paraskupiny INTRANSTIVE, vysazené na stejném místě jako oni. Oba později odjeli na Moravu, kde měli v úmyslu provádět sabotáže, do Prahy si kvůli perzekuci po atentátu na říšského protektora SS – Obergruppenführera a generála policie Heydricha netroufali.

Po sabotážích na Uherskobrodsku po nich začalo pátrat gestapo, které na základě udání konfidenta dopadlo Lukaštíka 9. ledna 1943 a o několik dní později vypátralo i Cupala, který se skrýval v cihelně u Velehradu. Ten se ocitl v obklíčení a v beznadějné situaci se zastřelil, aby nemohl být přinucen vyzradit nic o svých kontaktech a pomocnících z odboje. Rotný Cupal byl dvakrát vyznamenán čs. válečným křížem, pamětní medailí československé armády v zahraničí a po válce  povýšen in memoriam na poručíka.