František Král se narodil v roce 1914 v obci Slavíkovice v okrese Vyškov. Základní vojenskou službu konal po vystudování Vyšší průmyslové školy v Pardubicích u dělostřeleckého pluku 302 v Olomouci a zde také absolvoval školu pro důstojníky v záloze.

V letech 1934 - 1937 soužil u Finanční stráže v Orlických horách. Na jaře 1937 odešel do Španělska, kde dobrovolně vstoupil do mezinárodních interbrigád, bojujících v rámci španělské občanské války proti Francovým jednotkám. Zúčastnil se krvavých bojů v okolí Madridu a to jako velitel čety u kulometné roty Jana Žižky z Trocnova a poté jako zástupce velitele dělostřelecké baterie K. Liebnechta a na štábu 129. brigády. V červnu 1938 se vrátil do Československa.

Později, již po vypuknutí 2. světové války, se s tzv. Oranskou skupinou dostal do Buzuluku, kde zastával nejprve post velitele minometné čety, poté byl přesunut k protitankové rotě a jmenován velitelem 2. čety protitankových pušek. Během bojů o ukrajinské Sokolovo byl raněn do nohy a následně evakuován do Charkova. Odtud se mu před německými útvary podařilo uprchnout, ještě předtím se však v řadách ruských obránců zúčastnil obrany města. Za tento čin obdržel Čs. válečný kříž 1939 a Řád rudého praporu.

V Novochopersku se po povýšení na poručíka stal velitelem baterie protitankových děl. Vyznamenal se též při dobývání Kyjeva a během bojů o Bílou Cerekev, kde jeho baterie odrazila několik německých útoků. František Král padl 17. ledna 1944 nedaleko osady Buzovka poblíž ukrajinského Zaškova. In memoriam byl v roce 1946 povýšen do hodnosti štábního kapitána.