Otakar Jaroš se narodil v Lounech v roce 1912. Po absolvování Vyšší elektrotechnické školy byl povolán k základní vojenské službě u telegrafního praporu 3 v Trnavě, odkud v srpnu 1935 nastoupil ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích. Po dvou letech byl vyřazen jako poručík telegrafního vojska a sloužil pak u telegrafního praporu 4 v Prešově. Po vzniku Slovenského státu a okupaci českých zemí byl převeden k poště a stal se úředníkem v Náchodě. V létě 1939 odešel do polského exilu a vstoupil do československé jednotky. Po vypuknutí 2. světové války byl v září roku 1939 internován v Sovětském svazu. Zůstal v internačních táborech Suzdal a Oranky jako příslušník Východní skupiny československé armády.

Od listopadu 1940 zastával funkci velitele důstojnické školy, v lednu 1941 se stal radistou v Moskvě a v dubnu 1941 byl začleněn do zpravodajské skupiny, určené k vysazení na Slovensku. Po vypuknutí sovětsko – německé války se vrátil do funkce radisty v Moskvě. V únoru 1942 byl poslán do Buzuluku, kde se stal velitelem výcvikové 1. pěší roty, následně pak od poloviny července 1942 zastával funkci velitele 1. pěší roty v rámci 1. československého polního praporu. Patřil mezi nejlepší a nejpřísnější důstojníky československé jednotky v Sovětském svazu. Při uvítání ministra obrany Sergeje Ingra v létě 1942 mu bylo svěřeno velení nad čestnou rotou.

Po odjezdu na frontu a vytvoření obranného úseku Svoboda na řece Mža osobně požádal o přesunutí své roty do městečka Sokolovo, ze kterého vytvořil protitankový uzel. Byl jmenován velitelem obrany, kterou jeho vojáci drželi proti německému tankovému útoku několik hodin. Otakar Jaroš padl nedaleko svého velitelského stanoviště pozdě odpoledne 8. března 1943. Za projevenou statečnost byl vyznamenán Válečným křížem 1939, titulem Hrdina SSSR a sovětským Řádem Lenina. Později byl in memoriam povýšen na kapitána a jeho jméno v československé armádě nesl 1. sokolovský, bělocerekevský tankový pluk Hrdiny Sovětského svazu kapitána Otakara Jaroše a škola Hrdiny Sovětského svazu kapitána Otakara Jaroše.