Alois Vašátko se narodil v Čelákovicích v roce 1908 do rodiny truhláře. Vašátkovi se zakrátko přestěhovali do Týniště nad Orlicí a otec byl brzy povolán do války. Matka by se musela o všech pět dětí postarat sama, pokud by se tří z nich, včetně malého Aloise, neujala rodina jejich strýce. Alois chodil do obecné školy v Solnici, poté do měšťanky v Týništi a později v Rychnově nad Kněžnou. Již od dětství cvičil v Sokole, což ho velmi utužilo. Z války přijel jeho otec zmrzačený, i přesto se všechny děti vrátily zpět k rodičům. Střední vzdělání získal na učitelském ústavu v Hradci Králové, kde maturoval s vyznamenáním v roce 1927. Poté učil na menšinové škole v Litoměřicích, díky čemuž získal přezdívku Velký Ámos ( Great Amos), ale v říjnu téhož roku zde nastoupil vojenskou prezenční službu u 3. dělostřeleckého pluku a přihlásil se na důstojnickou školu. 1. prosince 1929 byl povýšen do důstojnické hodnosti, na podporučíka, a rozhodl se v armádě zůstat.

Téhož roku se přihlásil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, v roce 1931 byl vyřazen jako poručík dělostřelectva a přiřazen k 54. dělostřeleckému pluku do Bratislavy, kde od roku 1934, kdy byl povýšen na nadporučíka, působil také jako instruktor. V roce 1935 byl přidělen k 7. dělostřeleckému pluku do Olomouce a v říjnu 1935 přijat do kursu leteckých pozorovatelů ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově a poté přidělen ke 2. leteckému pluku „Dr. Edvarda Beneše“. 31. prosince 1936 přešel od dělostřelectva k letectvu a letecký výcvik absolvoval v letech 1937 – 1938. Poté se stal velitelem 14. letky, kde létal na dvouplošníku Letov Š – 328. 1. března 1939 byl jmenován polním pilotem letcem. Za mobilizace se pluk přesunul na severní Moravu a po obsazení Československa Němci přešel Vašátko 9. července 1939 do Polska.

V Polsku se přihlásil na policii, byl poslán do Těšína a 19. července převezen do Krakova, kde se připojil k dalším Čechoslovákům hodlajícím bojovat proti okupantům. Podepsal 5letou smlouvu s francouzskou Cizineckou legií a na konci července se nalodil na loď do Francie. Byl umístěn na základně Nanterre u Paříže a po začátku války na základnu Chartres, kde podstoupil stíhací výcvik na strojích Curtiss Hawk H – 75. Později začal létat na strojích Bloch MB – 151, MB – 152 a Morane – Saulnier MS – 406. Po přeřazení na frontu byl 11. května 1940 přidělen k 1. Escadrille u GC ( Groupe de Chasse )  I/5 „Les Cigognes“ na základně Suippes, kde mimo jiných působil i František Peřina a jejím velitelem byl kapitán Jean Accart. V polovině května 1940 byla peruť přesunuta na základnu St. Dizier a první 2 sestřely ve spolupráci zaznamenal Vašátko 17. května, kdy se svým H – 75C poslal k zemi dvojici Bf 109. O den později si na konto připsal spolupráci na sestřelení trojice bombardérů He 111, 25. května průzkumného Henschelu Hs 126 a jeden poškozený Messerschmitt Bf 109. 26. května při bombardování Vitry sestřelil Vašátko bombardér He 111, byl raněn v obličeji střepinami, ale podařilo se mu přistát. Kvůli zranění strávil týden v Paříži, ale již 3. června ve spolupráci sestřelil Hs 126, 7. června pak pravděpodobně Heinkel He 111. O den později sestřelil střemhlavý bombardér Junkers Ju 87, čím se stal dvojnásobným letecký esem a bez munice unikl s poškozeným strojem pronásledovatelům. 10. června poškodil čtveřici německých bombardovacích letadel a jeden He 111 sestřelil, 12. června pak Hs 126. Peruť znovu změnila základnu na St. Parres les Vaudes a poté na Avallon, Bourges – Le Bubdray, Carcassonne a Perpignan, odkud se 20. června vydala do Alžíru. Vašátko zde byl vyznamenán řádem Légion d'Honneur Chevalier a Officer. Po přesunu do Casablanky zamířil 8. července 1940 lodí do Anglie.

Cesta do Anglie vedla přes Gibraltar a do britského Cardiffu . Vašátko dorazil 4. srpna 1940. 16. srpna 1940 byl přiřazen k československým jednotkám v Cosfordu a přihlásil se do RAF, kam byl přijat v hodnosti Pilot Officer. Přiřazen byl k 312. československé stíhací peruti v Duxfordu, kde od konce září létal na Hawker Hurricanech. 26. září byla peruť přesunuta do Liverpoolu, kde Vašátko 8. října 1940 sestřelil svůj první německý letoun, Junkers Ju 88, nad Británií. 28. října 1940 byl povýšen do hodnosti štábního kapitána a získal první Československý Válečný kříž.

17. listopadu byl povýšen do hodnosti Acting Flight Lieutenant a stal se velitelem letky B. V dubnu 1941 se peruť přesunula na ostrov Man a v květnu poté na základnu Kenley nedaleko Londýna, což bylo piloty náležitě oslaveno. 5. června 1941 se stal Vašátko velitelem 312. československé stíhací perutě a 9. července pak pravděpodobně sestřelil Bf 109 a další poškodil. 20. července se peruť znovu přesunula do Martleshamu na odpočinek a 19. srpna až do skotského Ayru, kde dostala nové letouny Supermarine Spitfire. 13. listopadu 1941 prezident Beneš vyznamenal Vašátka a další letce Československým Válečným křížem a Československou medailí Za chrabrost. 1. ledna 1942 se 312. stíhací peruť přesunula do Fairwood Common, poté do Angle a 18. dubna zpět do Fairwoodu.

Mezitím se Vašátko v březnu zúčastnil stáže v závodě Rolls – Royce. Na konci dubna se s 312. perutí rozloučil a zamířil do Exeteru do velení vznikajícího československého stíhacího křídla. 3. května 1942 byl povýšen na Wing Commandera a o měsíc později nad Francií pravděpodobně sestřelil jeden Fw 190. Při obraně bombardérů  Boston vracejících se 23. června 1942 z mise nad Francií se 312. peruť utkala s nepřátelskými Fw 190. Alois Vašátko se v nastalém boji srazil s Focke – Wulfem pilotovaným Uffz. Wilhelmem Reuschlingem od III./JG 2 Richthofen. Němec se zachránil na padáku, ale Vašátko se se svým letounem zřítil do moře, kde zahynul. Posmrtně  obdržel Distiguished Flying Cross a v roce 1943 Distinguished Service Order.

22. června 1946 Vašátkovu památku v Čelákovicích uctili odhalením pamětní desky na jeho rodném domě mj. i armádní generál Ludvík Svoboda, velitel československého  letectva divizní generál Alois Vicherek, inspektor našich letců v RAF divizní generál Karel Janoušek, zástupci Francie a Británie generál Flippo a plukovník Wyatt a další. Téhož roku byl in memoriam povýšen na podplukovníka, v roce 1991 na plukovníka a o rok později na generálmajora. Jeho portrét se také objevil na poštovních známkách.