Rudolf Viest se narodil roku 1890 v Revúci na Slovensku. Za 1. světové války byl Viest příslušníkem československých legií v Rusku. Po skončení války se stal příslušníkem československé armády z povolání a koncem existence první republiky byl prvním Slovákem, jenž dosáhl hodnosti generála. Roku 1938 byl divizním generálem a přestože nesouhlasil s odtržením Slovenska v březnu 1938, byl jmenován generálním inspektorem slovenské armády. Tuto funkci formálně přijal, aby si vytvořil podmínky k odchodu do emigrace a zapojení do odboje. Dne 29. srpna 1939 emigroval přes Maďarsko a Jugoslávii do Francie. Tam a později ve Velké Británii se zapojil do boje proti nacistickému Německu. V Londýně byl členem československé vlády v exilu.

Dne 22. srpna 1944 odletěl s československou vládní delegací z Anglie do SSSR. Zde ho zastihl začátek Slovenského národního povstání 29. srpna 1944, kdy německé jednotky začaly obsazovat Slovensko. Dne 31. srpna byly slovenské jednotky zformovány do 1. československé armády, kterou spojenecké velmoci uznali za spojeneckou armádu. Jejím velitelem byl v této fázi podplukovník, pozdější generál Ján Golian. Od 1. září se do čela postavila Slovenská národní rada. Německé jednotky sice počátkem září obklíčily povstalecké území, ale jejich postup narazil na odhodlanou obranu. Těchto bojů se také zúčastnilo několik partyzánských oddílů a 2. československá samostatná paradesantní brigáda, která byla spolu s 1. československým stíhacím plukem letecky dopravena na Slovensko ze Sovětského svazu. Dne 18. října zahájily německé jednotky závěrečnou ofenzívu, která skončila 27. října obsazením Bánské Bystrice.

Generál Viest odletěl na Slovensko 6. října 1944, převzal od Jána Goliana velení 1. československé armády a stal se také předsedou Rady na obranu Slovenska. Vyvíjel značnou aktivitu, aby zastavil postup německých jednotek, ale vojenská situace povstaleckých jednotek se začala zhoršovat. Po obsazení Bánské Bystrice německou armádou 27. října 1944 se povstalecké vedení stáhlo do obce Donovaly na západě Nízkých Tater po namáhavém přechodu přes horská úbočí. V noci z 27. na 28. října 1944 vydal Viest v Donovalech poslední rozkaz: „ Boj za svobodu Československa se nekončí, bude pokračovat v horách“. Nebyl však již schopen zabezpečit, aby se rozkaz dostal do všech povstaleckých postavení.

Za zmínku stojí nakonec i skutečnost, že komunistický totalitní režim zásluhy generála Rudolfa Viesta vehementně popíral a pokoušel se jeho památku pošpinit. Když už ho ale zlikvidovali nacisté a ušetřili tím komunistické straně práci, nezbylo vrchnímu ideologovi KSČ Václavu Kopeckému, než aby alespoň po památce tohoto hrdiny plivl jedovatou slinu. Ve svém pamfletu ČSR a KSČ z roku 1960 věnovaném překrucování moderních dějin Československa tvrdil, že Viest prý funkci velitele 1. československé armády odmítal a žalostně naříkal a s jeho odjezdem na Slovensko se muselo týden čekat proto, že neměl potřebné oblečení. To byl alespoň podle Kopeckého jeden z podstatných důvodů porážky Slovenského národního povstání. Generál Rudolf Viest zemřel na jaře roku 1945 v koncentračním táboře Flossenbürg.