Vladimír Škacha pocházel z Poličky, kde prožil dětství a celé mládí. V roce 1936 nastoupil do učení u stavební firmy. Přijetí mnichovského diktátu nesl velmi těžce, takže se po německé okupaci dlouho nerozmýšlel a 6. července 1939 překročil hranice do Polska, kde se přihlásil do Zahraniční československé vojenské skupiny v Malých Baranowicích. Jako ostatní dobrovolníci podepsal pětiletý závazek služby ve francouzské cizinecké legii, ovšem s podmínkou, že v případě války bude uvolněn do československé armády. Po příjezdu do Alžíru se připojil k 1. pluku cizinecké legie v Bossnete. Zanedlouho vypukl očekávaný válečný konflikt a on se mohl koncem září 1939 prezentovat v Agde, kde byl zařazen k 7. rotě 2. praporu 1. pěšího pluku. V lednu 1940 byl převelen k 11. rotě 3. praporu 2. pěšího pluku a 1. května 1940 získal hodnost desátníka.

Po porážce Francie se mu podařilo odplout do Anglie, kde jej přidělili ke 3. rotě 2. pěšího praporu v Alton Hallu. Za vynikající chování během francouzské kampaně obdržel 28. října 1940 Československou medaili Za chrabrost. V Moreton Paddox ještě stihl absolvovat poddůstojnickou školu, když se v létě 1941 přihlásil do výcviku pro zvláštní operace. Na druhý turnus kurzu útočného boje ve Skotsku odjížděl s rotným Janem Zemkem, takže již od této chvíle byly jejich osudy společné. Po válce odešel do civilu a žil v Brně. Začátkem srpna 1968 odjel s rodinou na dovolenou do Rumunska, kde jej zastihla zpráva o vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Vladimír Škacha se rozhodl emigrovat a jeho novým domovem se stalo kanadské Toronto, kde se stal manažerem velkoprodejen s potravinami. Zemřel 23. března 1987 ve věku nedožitých 67 let.