Arnošt Hrad se narodil v roce 1914 v Praze ve vlastenecké rodině. Jeho otec byl povolán v roce 1914 do 1. světové války a zmizel někde na ruské frontě. Arnošt se začal učit v hotelu číšníkem, ale práce ho nebavila. V březnu 1931 byl dokonce obviněn z krádeže peněz, odsouzen jako mladistvý k podmíněnému trestu vězení a z práce byl okamžitě propuštěn. Brzy poté přišla hospodářská krize a on nemohl nikde najít práci. Opustil Prahu a vydal se do severních Čech. V Teplicích se začal zabývat myšlenkami na sebevraždu a napsal i dopisy na rozloučenou. Nakonec se vrátil zpět do Prahy a narukoval na vojnu k pěšímu pluku do Litoměřic. Tady se s ním udála velká změna, vypadalo to, že konečně našel smysl života.

Bral výcvik velmi vážně a postupně došel k rozhodnutí, že chce v armádě zůstat jako délesloužící. To se mu podařilo, byl povýšen na četaře a převelen k hraničářskému pluku do Králíků. Chtěl se stát důstojníkem, tvrdě na sobě pracoval a na svoji minulost se snažil zapomenout. Pak přišel rok 1938. Králíky byly německé a tak zde provokace a střety henleinovců a Freikorpsu s jednotkami SOS ( Stráž obrany státu ) byly na denním pořádku. Četař Hrad byl tou dobou členem jednotky pěchotního srubu K – S 14 U Cihelny nad Králíky. Dne 23. září byla vyhlášena mobilizace a na hranicích vyhlášena pohotovost. Vojáci budovali zátarasy, natahovali ostnaté dráty a připravovali se k boji.

K tomu ale nedošlo. Přišly známé mnichovské události, pohraničí bylo vyklizeno a vojsko se stáhlo do vnitrozemí. Arnoštu Hradovi se zhroutil svět, ústup bez boje bral jako porušení přísahy, podle které měl bránit svoji zemi. Těsně před opuštěním pevnosti se zastřelil. Jeho pohřeb v Praze se stal manifestací odporu proti kapitulaci. Hloubku jeho beznaděje, vedoucí až k sebevraždě, pochopí lépe ten, kdo se dnes projde zrekonstruovanou pevností K – S 14 a nechá na sebe působit sílu jejich zbraní a uklidňující pocit bezpečí betonových stěn. Odhodlání mužů k obraně země a jejich obrovský smutek a zklamání z toho, že jim to nebylo umožněno, je z nich cítit dodnes.