Jaroslav Vedral se narodil v obci Mělník u Kutné Hory v roce 1895. Za 1. světové války se účastnil bojů na ruské frontě, kde padl do zajetí a posléze se přihlásil do řad vznikajících československých legií. Mimo jiné bojoval 2. července 1917 v bitvě u Zborova. Následně se podílel na mnoha bojích s bolševiky a do vlasti se vrátil v dubnu 1920 v hodnosti kapitána. V Československu působil v různých velitelských funkcích a během zářijové mobilizace roku 1938 zastával jako plukovník místo náčelníka štábu VIII. sboru. Po okupaci českých zemí Němci se Vedral aktivně zapojil do činnosti odbojové organizace Obrana národa. V lednu 1940 uprchl do Francie a zde začal používat krycí jméno Sázavský.

Po francouzské porážce v červnu téhož roku byl evakuován do Velké Británie a v letech 1941 – 1943 působil jako československý atašé u norské exilové vlády. Od února 1943 do srpna 1944 byl přednostou 3. oddělení Ministerstva národní obrany v Londýně, ale poté odjel na vlastní žádost do Sovětského svazu, kde převzal velení 1. československé samostatné brigády. Hodnost brigádního generála obdržel 3. září 1944. Jaroslav Vedral zemřel 6. října 1944 po najetí svého vozu na minu. Pohřben byl přímo na Dukle a jeho rakev nesli do hrobu generálové Bohumil Boček, Antonín Hasal, Karel Klapálek a Ludvík Svoboda. Byl jediným československým generálem, který za 2. světové války padl v průběhu bitvy. In memoriam obdržel roku 1946 hodnost divizního generála.