Československý stíhací pilot, budoucí příslušník britské 242. peruti RAF se narodil v roce 1916 v Lašťanech. Vystudoval Obchodní akademii v Olomouci. V roce 1935 nastoupil na armádní školu pro jezdecké důstojníky, po jejímž absolvování byl přijat na Vojenskou akademii v Hranicích. Zde v průběhu studia přestoupil na letecké oddělení a v hodnosti poručíka získal kvalifikaci leteckého pozorovatele, následně však prodělal stíhací výcvik.

Za okupace pomáhal s útěky čs. letců do zahraničí. Sám opustil okupovanou vlast v lednu 1940. V Maďarsku byl však zadržen a poslán na Slovensko. Odtud se mu však nakonec přeci jen podařilo utéci a tzv. Balkánskou cestou se dostat do Francie.

Do bojů ve Francii již nestačil zasáhnout, načež se mu podařilo dostat se do Velké Británie. V Británii byl zařazen k 310. československé stíhací peruti, ale již po pár dnech byl pro nadbytek pilotů poslán ( patrně i kvůli skutečnosti, že uměl dobře anglicky ) k logistickým útvarům RAF.

V dubnu 1941 byl převelen do stavu britské 242. stíhací perutě, se kterou prodělal rovněž noční stíhací výcvik. 17. června 1941 byl nad obsazenou Francií ( poblíž Lille ) sestřelen. Jeho stíhací letoun Hawker Hurricane Mk.IIB s velkou pravděpodobností poslalo k zemi německé stíhací eso Adolf Galland.

Josef Bryks poté proslul celkem 5 pokusy o útěk. Jednou se mu téměř podařilo zmocnit německého Messerschmittu Bf 109 a uletět s ním do Velké Británie. Podruhé se dostal až k příslušníkům polské Armije Krajowe, ale znovu padl do zajetí. Nakonec se přeci jen dočkal osvobození a po skončení války se stal důstojníkem čs. letectva z povolání.

V květnu 1948 byl jako známý odpůrce komunistického režimu zatčen a následně ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 10 letům vězení. Josef Bryks zemřel v srpnu 1957. Oficiální příčinou smrti byl infarkt, ale podle spoluvězňů byl záměrně oddělen od pracovní skupiny a když se ti vrátili na vězeňské baráky, našli v něm bezvládné Bryksovo tělo, které neslo znaky bití a udušení. Jeho tělo bylo zpopelněno a urna tajně pohřbena na hřbitově v pražském Motole, přičemž místo jeho posledního odpočinku bylo identifikováno až v roce 2009.