Budoucí legionář se narodil v září 1889 v Mostkovicích na Přerovsku. V prosinci 1914 přeběhl u Tarnowa k Rusům. Téměř rok a půl byl držen jako válečný zajatec, v červnu 1916 se v ukrajinském Kyjevě stal příslušníkem 1. československého střeleckého pluku. Následovala funkce náboráře českých a slovenských vojáků držených v ruském zajetí do formujících se legií. Již v hodnosti nadporučíka bojoval ve slavné bitvě u Bachmače, následně prožil celou sibiřskou anabázi.

Do Československa přicestoval v hodnosti majora v roce 1920. Působil pak jako vojenský pedagog v Olomouci a na vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Od roku 1937 sloužil na ministerstvu národní obrany v Praze. Ze své funkce po německé okupaci pomáhal československým důstojníkům a dalším vojákům emigrovat, či je umisťovat na takové pracovní pozice, kde by je vznikající odbojové hnutí mohlo využít.

Velitel Oblastního velitelství Obrany národa - střední a severozápadní Čechy, brigádní generál František Kravák, měl sám na rozkaz velitele Obrany národa, generála Bílého, opustit vlast, a to poté, co gestapo začalo rozkrývat celou odbojovou síť. To, co se díky němu povedlo mnoha Čechoslovákům, se generálu samotnému nepodařilo. Při přechodu hranic u Strážnice na Hodonínsku byl zatčen, uvězněn a 18. ledna 1943 odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán přesně před 77 lety, 24. května 1943 v Berlíně - Plötzensee.