Boris III. se narodil v roce 1894 v Sofii. Byl druhým bulharským panovníkem, jenž nastoupil na trůn po svém otci Ferdinandu I., který abdikoval po prohrané 1. světové válce, prohrané proto, protože Bulharsko bylo spojencem poražených Ústředních mocností. Boris byl korunován 3. října 1918. Prakticky ihned po svém nástupu na trůn byl nucen bránit monarchii, respektive svůj trůn proti agrární a též komunistické straně, které se ho pokusily svrhnout.  Po upevnění moci, se ve 30. letech ukázal jako schopný reformátor církve, který byl považován za velmi rozvážného panovníka, s dostatkem diplomatického taktu.

V březnu 1941 podpořil snahu začlenit Bulharsko do paktu Osy, vedlo ho k tomu především možné rozšíření území jeho země o Makedonii na úkor Řecka, které jí obsadilo po skončení 2. balkánské války v roce 1913. Bulharské jednotky poté okupovaly území o rozloze asi 50 000 km2 a aktivně se zúčastnily protipartyzánských operací na Balkáně. Na jaře 1943 odmítl vydat bulharské židy, ale naopak nenamítal nic, proti transportům židů z Bulhary obsazených území, kterých bylo na 11 000.

Nicméně car odolával neustálému naléhání Adolfa Hitlera na to, aby se bulharské jednotky zapojily do operací na východní frontě. V srpnu 1943 dokonce navštívil samotného Hitlera v Berchtesgadenu, kde se jej Führer snažil přimět k větší aktivitě vůči Sovětskému svazu. Ještě menší chuť bojovat, projevovali Bulhaři vůči západním Spojencům, kterým sice Bulharsko v prosinci 1941 válku vyhlásilo ( Velké Británii, USA, naproti tomu v té době byla vůči SSSR dodržována striktní neutralita ), ale k žádným bojům s nimi nedošlo. Krátce po návratu z návštěvy v Německu car Boris III dne 28. srpna 1943 v Sofii zemřel. Pravděpodobnou příčinou smrti bylo selhání srdce. Po jeho smrti se k moci dostala Vlastenecká fronta, jež následně vyvedla Bulharsko z Osy a poté vyhlásila nacistickému Německu válku.