Auchinleck se narodil roku 1884 v Aldershotu v Anglii. Po absolvování vojenské akademie v Sandhurstu v roce 1904 se stal důstojníkem Britské indické armády a téměř celou svou vojenskou kariéru v této armádě sloužil. Indii si zamiloval a získal trvalou nákladnost k indickým vojákům. Když byl za 2. světové války pověřován velením jednotek z jiných zemí Britského impéria, jeho britští kolegové mu často dávali najevo, že mezi ně nepatří. Po odchodu do výslužby žil až do své smrti v marockém městě Marrákeš.

Existují vojevůdci, jejichž skráně nezdobí vítězné vavříny, ale jimiž jak historické anály, tak vojáci, kteří pod jejich velením sloužili, vzdávají úctu. Polní maršál Claude Auchinleck patřil k tomuto druhu důstojníků. Za 1. světové války získal bojové zkušenosti především na bojištích Blízkého východu a mezi válkami pak při srážkách s povstaleckými kmeny na severozápadním pomezí Indie. Na začátku 2. světové války byl povolán do Anglie a velel od května 1940 anglofrancouzskému sboru v Norsku. V lednu 1941 se vrátil do Indie jako vrchní velitel Britské indické armády.

Když byl odvolán z funkce velitele Blízkovýchodního velitelství generál Wavel, nastoupil v červenci 1941 Auchinleck na jeho místo. Při první větší ofenzívě britské armády po Auchinleckově nástupu, operaci Crusader v listopadu 1941, byly britské tankové jednotky poraženy a velitel 8. armády generál Alan Cunningham se zhroutil. Auchinleck sice na jeho místo jmenoval generála Ritchieho, ale fakticky velel armádě sám. Za cenu těžkých ztrát se mu podařilo vytlačit síly Osy zpět k Al Aghejle. Přestože se zdálo, že nepřítel byl poražen, posílený Afrika Korps znovu udeřil a zahnal Brity ke Ghazale, kde jim Rommel 25. května 1942 uštědřil významnou porážku. 8. armáda musela ustoupit do Egypta a Tobrúk padl.

Auchinleck, který ztratil důvěru ve schopnosti Ritchieho, převzal opět přímou osobní kontrolu v 8. armádě. Ustoupil s vojsky až k linii u El Alamejnu, kde s využitím terénu a čerstvých jednotek zastavil během první bitvy německo – italský postup. Poté organizoval řadu většinou neúspěšných protiútoků. V této době se ukázalo, že nemá šťastnou ruku při výběru svých podřízených a dokonce ani žádoucí schopnost porozumět mentalitě anglických a dalších důstojníků z britských dominií, což vedlo k mnoha nedorozuměním a nepříznivému napětí uvnitř velitelského sboru. Auchinleckovu pozici zhoršoval soustavný tlak jeho politických i vojenských nadřízených, kteří si přáli rychlý postup a úspěchy Británie bez ohledu na omezené zdroje. Nakonec Churchill spolu s náčelníkem štábu Alanem Brookem přiletěli počátkem srpna 1942 do Káhiry, aby Auchinlecka nahradili generálem Alexanderem a velitelem 8. armády jmenovali Montgomeryho.

Sám Auchinleck odmítl nabízenou funkci vrchního velitele Persko – iráckého velitelství, tu přijal generál Wilson a vrátil se do Indie, strávil rok jako nezaměstnaný, aby se roku 1943 stal znovu velitelem Britské indické armády, zatímco Wavell byl jmenován vicekrálem. Indie se v této fázi války stala významnou základnou boje 14. armády v Barmě. Velitel této armády generál Slim později mimořádně vřele ocenil roli Auchinlecka, kterému podle jeho slov armáda vděčila za obětavou podporu a všestranné porozumění. V roce 1946 Auchinleck rezignoval na svou funkci v Indii a to především díky nesouhlasu s rozdělením země a o rok později odešel do výslužby.