Dowding se narodil roku 1882 v Moffatu ve Skotsku. Patři mezi ty důstojníky, kteří vyvolávali spory zejména se svými nadřízenými a jimž chybělo jisté diplomatické nadání, kterým by tyto sváry dokázali překonat. Již za 1. světové války se jako velitel 15. eskadry nepohodl s generálem Trenchardem , velitelem tehdejšího Královského leteckého sboru. Předmětem jejich sporu byla skutečnost, že Dowding obhajoval potřebu pilotů mít zaručený odpočinek při nepřetržité namáhavé službě. Tento spor sice prohrál a byl odsunut z fronty do Británie, zároveň ho však povýšili na brigádního generála. V letech předcházející 2 .světové válce věnoval své úsilí zavedení integrovaného systému protivzdušné obrany, který zahrnoval prvky jako radar, systém pozorovatelů, plánování přepadů a rádiové řízení letadel. Celá síť byla propojena speciálními telefonními linkami zakopanými dostatečně hluboko, aby je nemohlo přerušit bombardování. V předválečném období také zařadil do výzbroje moderní jednoplošné stíhací letouny jako byl Hawker Hurricane a Supermarine Spitfire.

Dowding měl sice vzhledem ke svému věku odejít do výslužby již v červnu 1939, ale byl požádán, aby zůstal, původně do března 1940, posléze až do října téhož roku. Bitvu o Británii tedy sváděl těsně před svým odchodem z aktivní služby. Již v prvních měsících války zaujal zásadní odmítavé stanovisko, pokud se jednalo o případné nasazení britských stíhačů do bitvy o Francii. Přesto úzce spolupracoval s vicemaršálem letectva Keithem Parkem při organizaci ochrany evakuace Britské expediční armády z Dunkerque. V době bitvy o Británii v létě 1940 se vedle účinného systému obrany s mistrným řízením stalo jeho hlavním přínosem udržení zdrojů mužstva i letounů v rezervě. V žádné fázi bitvy Dowding nedovolil nasazení více než poloviny svých sil v bojové zóně na jihu Anglie. Přitom ponechával svým podřízeným dostatečnou volnost jednání při detailním řízení bitvy. Stíhací piloti sice Dowdingovi přezdívali suchar, přesto však uznávali, že o své muže pečuje a má na mysli jejich zájmy.

Historie oceňuje Dowdinga jako hlavního strůjce vítězství v bitvě o Británii a to i přes jeho odvolání z funkce v listopadu 1940. V důsledku sporů v nichž se projevily na jedné straně jisté intriky v rámci Královského letectva a na druhé straně Dowdingův nedostatek diplomatického taktu a ochoty vyhovět politickým tlakům. Svou úlohu sehrála také neschopnost stíhacího letectva pod jeho velením čelit německým nočním náletům na britská města. Dowding odešel z Britského královského letectva do výslužby v červenci 1942 a následujícího roku byl povýšen do šlechtického stavu jako baron Dowding z Bentley Priory. V posledních letech svého života získal pocit, že Královské letectvo se k němu, přes jeho nesporné zásluhy, nezachovalo nejlépe, když nebyl povýšen na maršála Královského letectva, i když to právem očekával.