Maršál Harris se narodil roku 1892 v Cheltenhamu, Gloucestershire v Anglii. Harrisova kariéra britského důstojníka válečného letectva začala za 1. světové války ve Francii. Po válce se stal natrvalo příslušníkem Královského letectva a velel jeho jednotkám na Blízkém východě, v Indii, samotné Velké Británii a nakonec pracoval na ministerstvu letectví. Při svém nástupu do funkce náčelníka bombardovacího velitelství v únoru 1942 našel britské bombardovací letectvo v zanedbaném stavu jak z hlediska letecké techniky tak výcviku jeho personálu. Byl to důsledek skutečnosti, že se britské letectvo dlouho nezabývalo koncepcí útočného bombardování a ani se na její použití ve válce nepřipravovalo.

Harris okamžitě podnikl řadu rozhodných kroků jak tento stav překonat. Studoval nové teorie ofenzivního bombardování uplatněné Němci ve Španělsku a v prvních měsících 2. světové války a byl osobně přesvědčen o účinnosti soustředěného využití útočného přístupu. Přehodnotil taktiku britských bombardovacích letounů a stanovil nové standardy pro výcvik posádek. Posupně, ale přesto rychle, dosáhl přezbrojení bombardovacího letectva novými typy letadel a zároveň změnil způsoby nasazení méně moderních typů.

Zvolená taktika kobercového bombardování měl sice psychologické aspekty, ale vycházela také z technických možností, jaké tehdejší bombardovací letouny měly, pokud šlo o relativně nízkou přesnost navigace a velký rozptyl svržených bomb, i vzhledem k požadavkům na jejich zajištění proti nepřátelské protiletecké obraně. Zpočátku byly výsledky jeho bombardovací kampaně omezené. V další fázi však Harris prosadil nálety leteckých svazů o 1 000 letadlech. První takový nálet – operace Millenium – srovnal v noci z 30. na 31. května 1942 se zemí velkou část centra města Kolín na Rýnem. Pozdější úspěchy strategického bombardování vedly Harrise k mylnému závěru, že dostatečně rozsáhlé užití tohoto způsobu války by mohlo vést k rychlé kapitulaci Německa. Mimořádně úspěšná byla v srpnu 1943 operace Gomorrah, při které byl ohnivou bouří zničen Hamburk.

Na druhou stranu soustavné bombardování Berlína od listopadu 1943 do března 1944 nepřineslo očekávané výsledky. Kromě toho, že tato kampaň neměla rozhodující psychologický účinek, byl jejím problémem i růst ztrát britských letadel a posádek vinou zlepšující se německé protiletecké obrany. Rozporné názory na tento typ bombardování se ve vedoucích orgánech spojeneckých zemí během války prohlubovaly. Po invazi zůstalo všeobecným úkolem strategických leteckých sil Spojenců progresivní ničení a rozklad německého vojenského, průmyslového a hospodářského systému a přímá podpora pozemních a námořních sil. V každém případě se nakonec ukázalo, že tímto způsobem se rozhodného protivníka ke kapitulaci donutit nepodaří. Přesto je velký podíl hromadného bombardování Německa na jeho konečné porážce nepopiratelný.

Některé z operací Královského letectva a Letectva Spojených států z posledních fází války v Evropě byly později podrobeny kritice díky nepoměru skutečné vojenské účinnosti k počtům civilních obětí. Zejména se to týká dodnes kontroverzního náletu na Drážďany z 13. února 1945. Ten vyvrcholil smrtící ohnivou bouří, jež měla údajně zabít desítky tisíc civilistů – jak obyvatel města, tak uprchlíků, kteří se tam soustřeďovali z východních oblastí. K vyvrcholení ofenzívy bombardovacího velitelství došlo v březnu 1945, kdy Královské letectvo svrhlo nejvíce bomb za celou válku. Posledním velkým strategickým náletem bylo zničení rafinerie ropy v Tonsbergu v jižním Norsku v noci z 25. na 26. dubna 1945.

Rozporuplné hodnocení Harrisova působení mělo po válce odezvu. Harris byl jmenován maršálem Královského letectva, ale jako jediný z vrchních velitelů ozbrojených sil za války se nestal dědičným šlechticem. Sám toto jmenování v roce 1946 odmítl na protest proti tomu, že pro posádky britských bombardérů nebyla po válce zřízena speciální medaile a odstěhoval se do Jižní Afriky. Teprve v roce 1953, když  se Winston Churchill stal podruhé ministerským předsedou, přesvědčil Harrise, aby šlechtický titul baroneta přijal.