James Somerville se narodil ve Weybridgi v roce 1882. V roce 1936 velel ve Středomořském loďstvu torpédoborcům. V roce 1938 byl pro nemoc odeslán do výslužby, ale na začátku 2. světové války byl znovu povolán do služby. Byl přidělen ke spojovacímu oddělení admirality a podílel se na vývoji radaru. Poté pomáhal admirálu Bertramu Ramsayovi v Doveru organizovat evakuaci Britského expedičního sboru ( BEF ).

V roce 1940 byl Somerville jmenován velitelem středomořského operačního svazu H se základnou v Gibraltaru. V červenci téhož roku mu připadl nepříjemný úkol přinutit francouzského admirála Gensoula, který velel flotile v Oranu a Mers – el – Kebiru, odplout s loďstvem z dosahu Osy pod hrozbou jeho zničení. Francouzská vláda totiž dala Spojencům slib, že žádná francouzská loď nepadne do rukou nepřítele. Somerville předal Gensoulovi ultimátum a když Francouzi nereagovali, byli Britové nuceni zahájit palbu, při níž přišlo o život 1 297 francouzských námořníků.

V roce 1941 ostřelovaly Somervillovy lodě Janov a podílely se v květnu téhož roku na pronásledování a potopení německé bitevní lodi Bismarck. Jako velitel operačního svazu H pomáhal středomořským konvojům, aby se dostaly na místo určení a doprovázel také například konvoj, který vezl po Středozemním moři tanky a vybavení pro jednotky generála Wavella na západní Sahaře. V letech 1942 – 1944 působil Somerville jako vrchní velitel Východního loďstva se základnou na Cejlonu. Při výpadu svazu japonských letadlových lodí do Indického oceánu v dubnu 1942 přišel Somerville o dva těžké křižníky a jednu lehkou letadlovou loď. V roce 1943 se zúčastnil konference ve Washingtonu, na níž byli přítomni i Franklin D. Roosevelt a Winston Churchill a roku 1944 vedl britskou námořní delegaci ve Washingtonu. Admirál James Somerville zemřel v roce 1949 v Somersetu.