Léon Degrelle se narodil v roce 1906 v Bouillonu v Belgii. Stal se z něj nejslavnější zahraniční dobrovolník Waffen – SS. V roce 1935 vstoupil do belgické politiky s hnutím, které sám nazval Rexismus. Degrelle odmítal demokratický systém politických stran. Při všeobecných volbách v roce 1936 Rexisté dosáhli ohromujícího vítězství, když v parlamentu získali 21 křesel a v senátu osm. Belgický král Leopold III. Degrellovi nabídl post ve svém kabinetu, ten však nabídku odmítl. Degrelle chtěl získat ministerskou funkci pro sebe a několik méně významných postů pro svoji stranu. Vzestup Degrellova hnutí byl raketový, stejný byl i jeho pád. Při všeobecných volbách v dubnu 1939 Rexisté zaznamenali krutou porážku, když se jim podařilo udržet jen 4 křesla v parlamentu. V souboji o zastupitelství města Brusel byl poražen nastupujícím premiérem Paulem van Zeelandem. Zdálo se, že je Degrelle odsouzen k pádu do zapomenutí, avšak okupace Belgie v květnu 1940 jej znovu vrátila na politickou scénu.

Rexistická strana byla hlavní kolaborantskou organizací na území okupovaného Valonska, přesto jí nikdy nebyl přiznán podíl na politické moci, ačkoli někteří její členové zastávali méně významné funkce v civilní správě. Degrelle strávil většinu války na východní frontě s útvarem vlámských dobrovolníků. V květnu 1943 dospěl Heinrich Himmler k závěru, že belgičtí dobrovolníci dostatečně prokázali své kvality, aby mohli být přijati do Waffen – SS. To ovšem neznamenalo, že tito vojáci mají být zařazeni mezi příslušníky existující vlámské organizace Waffen – SS. 1. června 1943 se z vlámského útvaru stala útočná brigáda SS Wallonien. V listopadu se brigáda připojila k 5. tankové divizi SS Wiking, bojující na jihu Ukrajiny.

V lednu 1944 uvízlo v obklíčení u města Čerkassy 56 000 německých vojáků. Několik týdnů se snažili o průlom obklíčení a tento boj stál životy mnoha vojáků. 14. února zahynulo v boji přes 200 příslušníků brigády Wallonien, včetně jejího velitele Luciena Lipperta. Na jeho místo byl jmenován Degrelle. Když se Němcům podařilo obklíčení konečně prolomit, měla divize Wiking o 4 000 mužů méně. Z původní belgické brigády čítající 2 000 vojáků přežilo boj v obklíčení pouze 632 mužů. Zbytek jednotky byl odvelen do Wildfleckenu ve Francku, kde měla být brigáda doplněna a reorganizována, vojáci si však příliš dlouho neodpočinuli. Situace německých sil v Estonsku byla kritická a brigáda Wallonien byla rychle povolána zpět na bojiště, aby se v červenci 1944 po boku svých vlámských krajanů a dalších jednotek SS zapojila do bitvy u Narvy.

Degrelle obdržel Rytířský kříž Železného kříže a Hitler mu osobně předal Dubové ratolesti k Rytířskému kříži, jako 355. příjemci tohoto vyznamenání. Hitler si Degrella vysoce považoval. V lednu 1945 byla nově vytvořená divize pancéřových granátníků Wallonien odeslána na frontu, a to spolu s dalšími dvěma značně oslabenými divizemi vlámských a francouzských dobrovolníků. Jednotky společně vytvářely celek honosně označený jako armádní sbor SS Západ. Divize se střetly v oblasti Štětína se sovětskými vojsky, přičemž utrpěly další ztráty. Armádnímu sboru zbývalo nakonec pouhých 700 mužů. V polovině dubna byly zbytky sboru definitivně zničeny na západním břehu řeky Odry. Přeživší vojáci se po moři dostali do Dánska. Degrellovi se podařilo uprchnout do Norska, odkud odletěl ve Speerově letadle do Španělska. Tam žil až do své smrti v roce 1994. Po jeho smrti belgická vláda vyvinula zvláštní úsilí, aby zabránila jeho někdejším spolubojovníkům v účasti na jeho pohřbu.