Ačkoliv bylo do října 1938 vybudováno téměř 10 000 objektů lehkého opevnění, do dnešní doby se jich dochovala v různém stavu zachovalosti přibližně pouze polovina. Na rozdíl od těžkého opevnění, jehož fyzická likvidace je bez vynaložení neúměrného úsilí a prostředků prakticky nemožná, podařilo se v průběhu doby okupujícím armádám okolních států zničit celé linie lehkého opevnění.

( Německou armádou vytrhané pancéřové zvony z jedné z mnoha pevnůstek československého opevnění  )

První pokusy o ničení souvisely především se zkouškami odolnosti, které prováděli Němci již od října 1938 pro otestování zbraní a vyvinutí útočných metod proti opevnění. Podobně k této záležitosti přistoupili o něco později i Poláci a Maďaři.

Vznik Protektorátu Čechy a Morava a na jeho území přítomnost více než 2 000 objektů lehkého opevnění ( LO ) jako symbolu předmnichovské republiky pak byly příčinou Němci nařízené systematické likvidace prováděné od léta 1939 až do roku 1944. Pevnůstky byly odstřelovány trhavinami a narušené bloky zdiva byly posléze roztloukány za účelem vytěžení železných částí, které potřebovala německá válečná mašinérie. Později byly ničeny i některé pevnůstky či celé linie stojící i na území Sudet.

( Další z objektů lehkého opevnění, jenž byl zničen Němci )

Podobně zlikvidovali Maďaři celé opevnění u VII. a VI. sboru, dohromady čítající dvě tisícovky objektů. Desítky řopíků byly zničeny v roce 1945 Rudou armádou, která z nich musela vytlačovat jednotky německé armády. Těžké boje o bývalé československé opevnění se odehrávaly na Opavsku a dokonce i na Slovensku. Ničení opevnění pokračovalo i v poválečných letech a pokračuje i v současné době, přičemž velké množství pevnůstek padlo za oběť uhelným velkolomům, kamenolomům, erozivní činnosti vodních toků, rozšiřování sídel a průmyslu, stavbám infrastruktury, vodních děl a podobně.