Výstavba československého opevnění jistě nemohla probíhat bez nevšedního zájmu zpravodajských služeb a to nejen německé, ale i polské a maďarské. Snaha německého Abwehru získat co nejvíce informací o československé armádě a jejím opevnění zesílila v druhé polovině 30. let, kdy byly na našem území postaveny první železobetonové bunkry. V tomto období se však Němci nespokojili pouze s činností vlastních sítí, ale již v roce 1935 došlo k úmluvě mezi vedoucími představiteli německé, rakouské a maďarské zpravodajské služby o společném postupu proti Československu a vzájemné výměně zpravodajských informací.

( Německá výzvědná letadla získávala mnoho informací o stavbě opevnění nelegálními lety nad čs .území )

Abwehru se postupně podařilo vybudovat rozsáhlou síť informátorů, kteří sledovali nejenom samotnou výstavbu, ale i výrobu a dodávky speciálního pevnostního vybavení. Kromě místních obyvatel převážně německé národnosti monitorovali a vyhodnocovali postupující výstavbu opevnění přímo i důstojníci Abwehru, kteří pravidelně projížděli s fotoaparáty, mapami a poznámkovými bloky československé pohraničí. Důležité informace získali Němci i nelegálním leteckým snímkováním československého území či pozorováním ze speciálních pozorovacích stanovišť na hranici. Zpravodajskou činnost řídily místní stanice Abwehru zřízené v každém vojenském okresu. Abwehr pak postupoval informace zpravidla 8. a 10. oddělení generálního štábu německé armády.

Výsledkem této činnosti bylo také vydání sady služebních předpisů HDvg 124 z června 1938, kde byly shrnuty všechny důležité poznatky o československém opevnění, především pak o jeho typologii, výzbroji a možnostech jeho dobývání. Nedílnou součástí byly i mapy s rozmístěním jednotlivých objektů opevnění. Ačkoliv se československé velení a státní správa snažily o maximální utajení opevňovacích prací, podařilo se Němcům již v průběhu výstavby získat cenné informace, které by využili při dobývání československého opevnění.