Základní technické údaje: USS Lexington ( CV.2 )

Výtlak: standardní 36 000 t, plný 47 700 t, rozměry: délka 270,66 m, šířka letové paluby 39,62 m, ponor 9,75 m, pohon: parní turboelektrické soustrojí o výkonu 156 660 kW ( 210 000 shp ), čtyři hřídele, rychlost: 34 uzlů, pancéřování: pás 152 mm, letová paluba 25 mm, hlavní paluba 51 mm, dolní paluba 25 – 76 mm, věže 38 – 76 mm, barbety 152 mm, výzbroj: ( v roce 1942 ) osm 127 mm protiletadlových děl, třicet 20 mm protiletadlových děl a šest čtyřhlavňových 27,94 mm protiletadlových děl, letadla: ( v roce 1942 ) 22 stíhacích letounů, 36 střemhlavých bombardérů a 12 torpédonosných bombardérů, posádka: 2 951 důstojníků a mužů

Podle Washingtonské dohody mohlo US Navy přestavět dva nedokončené bitevní křižníky o výtlaku 33 000 tun na letadlové lodě. Volba padla na lodě Lexington a Saratoga a při této příležitosti byla použita řada myšlenek ze zrušeného projektu letadlové lodě z roku 1919. Lexington se po dokončení v roce 1925 stal pozoruhodnou lodí s mohutnou nástavbou ostrova na pravoboku, orámovanou dvěma dvoudělovými 203 mm věžemi vpředu a vzadu. V době útoku na Pearl Harbor loď přepravovala letouny na ostrov Midway a tak unikla zkáze. Byla urychleně přestavěna a přišla přitom o neohrabaná 203 mm děla a čtyři 127 mm děla a naopak dostala několik jednohlavňových 20 mm protiletadlových kanonů Oerlikon pro posílení chudé protiletadlové výzbroje krátkého dosahu.

První bojovou akcí pro Lexington se stal neúspěšný pokus o osvobození ostrova Wake bezprostředně po Pearl Harboru, ale koncem ledna 1942 již zabezpečovala vzdálené krytí nájezdu na Marshallovy ostrovy a pak se v omezené míře účastnila bojů v jihozápadním Tichomoří. Teprve když se k ní v březnu 1942 připojila novější loď Yorktown, začala Lexington doopravdy napínat svaly. Po krátké přestavbě v Pearl Harboru se vrátila do Korálového moře, kde japonské letadlové lodě podporovaly útok na Port Moresby na Nové Guineji. Dne 8. května její střemhlavé bombardéry Dauntless zaútočily na Šokaku a Zuikaku, ale ani jednu loď nezasáhly. Naneštěstí s tímto náletem provedli Japonci protiúder a zasáhli Lexington dvěma torpédy do levého boku, loď pak ještě dostala dva přímé a několik blízkých zásahů pumami. Otřesy 270,7 m dlouhého trupu od výbuchů způsobily trhliny v nádržích s leteckým benzínem, takže i po uhašení požárů se lodí šířily smrtelné výpary. Asi hodinu po náletu je zapálila náhodná jiskra a loď se začala otřásat řadou vnitřních explozí. Šest hodin po prvním zásahu byl vydán rozkaz opustit loď, a když doprovodné torpédoborce zachránily tolik lidí, kolik jen šlo, byl plovoucí vrak potopen torpédy. Ztráty na životech činily kupodivu jen 216 z 2 951 členů posádky.

Během své krátké válečné kariéry Lexington nezpůsobila nepříteli vážnější škody, hlavně v důsledku nezkušenosti její letecké skupiny a nesprávné taktické doktríny US Navy. Ztráta velké letadlové lodi pak byla příliš velkou cenou za vítězství v Korálovém moři.